Bankruptcy Lawyer cartoon. Originally posted at http://www.bankruptcylitigationblog.com/archives/cat-recent-articles-of-interest.html

Ten byl poměrně jasný. Minimum prostředků pro začátek v Anglii, mít kde bydlet a vědět, že seženu práci. První bod byl poněkud problematický díky probíhající a právě končící exekuci na můj plat. Druhý a třetí bod byl jištěn ze strany Johnyho. Takže??

S bodem jedna pomohla rodina, ostatní body byly jasně dány. A teď tedy plán.

Ponechal jsem si pronajaté bydlení v Praze. Jednak jsem nevěděl, zda se čirou náhodou nevrátím zpět dříve, než mi bude milé a jednak i při návštěvě Čech se místo, kde lze po příletu přespat, hodí víc, než si člověk myslí. Potud OK.

Druhým ořechem byla práce. Pravdou je, že v TOPTRANSu jsem si neměl na co stěžovat. Po čtyřech měsících mi šéf začal tykat jménem, což je úspěch (míněno vážně), nikdo mi neubližoval a mzda byla ne sice úžasná, ale (pominu-li exekuci) žít se s ní dá tak nějak slušně. Druhou stránkou věci byla personální agentura UNIJOB, která mne TOPTRANSu „půjčovala“. Zde už to bylo trošku ošemetnější, neboť mi každý týden propláceli 50% odpracovaných hodin, což mi dávalo jistotu, že i přes exekuci přežiju. Navíc se vždycky chovali naprosto úžasně. Jenže když jim dostatečně napřed řeknu, že odjíždím, zastaví zcela jistě zálohy a budu v háji – s poslední zálohou počítám na cestu.

Nezbylo, než odjet tajně. S šéfovou bydlení se věc vysvětlila zpětně a snad bez problémů. Věděla, jak na tom finančně jsem a teď se rýsuje šance, že nebudu dlužníkem, ale plátcem pronájmu bydlení. Což je skutečně důležítý okamžik pro obě strany.

V TOPu a UNIJOBu jsem prostě neřekl vůbec nic a den před koncem dovolené jsem jim už z Anglie poslal mailem vysvětlení stavu věci. Odezva žádná (čemuž se ovšem nedivím, na jejich místě bych prskal vzteky).

No nic, je čas na cestu.

(Tento zápisek vznikl v roce 2010 a byl původně publikován na mém blogu na iDnes)