Začarovaný kruh na anglický způsob


Základní prohlídku města, ve kterém jsem se rozhodl strávit další část svého života, jsem ukončil zdárně a teď jsem musel vyřešit náležitosti praktického charakteru. Tedy práci, bankovní účet a internetové připojení. Že to nebude až tak snadné jsem věděl již předem, ale…

Spojené Království prakticky nikoho neomezuje na jeho potřebách – systém je díky přílivu imigrantů ze všech možných i nemožných končin světa, vyřešen vcelku spolehlivě. Nojo, ale vyprávějte to sami sobě, když potřebujete práci a jiné praktické životní doplňky – a nemůžete se k nim dostat. V praxi to vypadalo asi takto…

Třetí den po příjezdu vstávám poměrně brzy – práce je záruka peněz a ten, kdo chytí pracovní příležitost jako jeden z prvních, taky většinou vyhrává. Počítám s tím, že „zakopnutí“ o to pravé by mohlo být poněkud problematické a proto vsázím na celosvětově osvědčenou jistotu – restaurace a fastfoody. V žádném jiném sektoru není tak zoufalý nedostatek pracovníků. A toho prostě využiji.

Vyrážím do města. Co bar, nebo fastfood, to moje krátké představení (helou, jmenuju se takatak, jsem z české republiky.chci pracovat a žít v anglii – nemáte volné místo??) s předpokladem, že to přeci vyjít musí. Češi a Slováci mají v UK velice slušnou pověst, proč by to nemělo vyjít??

No, nějak to nevychází. Po třech dnech usilovného hledání míjím KFC. Mám, nebo nemám?? Hm, jako taxikář jsi přes zimu v Praze dělal v KFC na půl úvazku, víš, co to obnáší. Navíc ušetříš za jídlo – ne moc, ale každej peníz dobrej… To je sice pravda, ale… fastfood… minimální mzda… Hele, koukni se na to pragmaticky. Práci potřebuješ – a rychle. Nájem platit musíš – a na stromech prachy nerostou. No dobře,no. Tak jdem.

Po vnitřním rozhovoru mých dvou já jsem se ocitl uvnitř KFC a následoval onen zdvořilý dotaz. Manažer se na mě chvíli bedlivě díval, a pak pronesl „OK, pojď se posadit, něco s tím uděláme“. Že by??

Podávám Mohamedovi (tak se šéf této pobočky jmenuje) své CV a třepu se děsem, co řekne na mých 8 pracovních pozic za 18 let aktivního pracovního věku.

„Hm, to by šlo. Sice jsi toho moc neprošel, ale není to nejhorší“, dí Mohamed.

„???“ nějak nechápu smysl řečeného. Časem se ukáže, že nejsem jediný, kdo toto nechápe, ale o tom později…

„Bereš práci v kuchyni??“ jasná a přímá otázka.

„Jistě, tu práci znám“ odpovídám po pravdě a v duchu si dodávám, že asi nemám zrovna moc na výběr, žejo…

„OK. Přines s sebou zítra pas, číslo účtu z banky a fotku. Začít můžeš hned“.

Jsem poněkud v šoku, ale šťastnej.  Takže banka. OK, ale která?? No, do těch největších nepůjdu, to by byla blbost, zkusím ty menší.

NatWest. Banka. Jdu dovnitř a prožívám dos šílený uvítání. První volná úřednice se ke mě vrhá s nepříliš jasným úmyslem. Aha, jen mě chce přivítat u nich v bance a v čem že mohou pomoci. No, pomoct můžete, ale ne tak zhurta, vypadalo to jako pokus o inzultaci s úsměvem na rtech, sakra…

Stručné vysvětlení situace – právě jsem sehnal práci a potřebuju účet. Jsem z Čech a budu tady žít.

„Jistě, to není problém. Potřebujete jen pas a potvrzení o bydlišti tady v UK“.

Jsem připraven – podávám slečně pas a nájemní smlouvu.

„No ano,pas je v pořádku, ale toto“, dívá se na nájemní smlouvu nepříliš důvěřivě, „to vám jako doklad o bydlišti nemůžeme uznat“.

Nějak nechápu smysl řečeného – nájemní smlouva snad proboha jasně dokazuje, že NĚKDE ASI BYDLÍM, ne?? Nebo je to snad stránka z Daily ECHO?? Nebo list toaletního papíru?? (Mimochodem,budoucnost jasně a nezvratně prokázala, že onen příměr k toaltnímu papíru nebyl až tak od věci).

„No, šlo by to vyřešit tím, že mi předložíte jakoukoliv platbu – třeba za telefonní linku, nebo energie…“ dí slečna, jejíž rozpoložení lze přirovnat k matce, která právě vysvětluje imbecilnímu dítku princip a význam klozetové mísy.

„To bych rád, ale nemůžu. Telefonní linku nemám. Energie se u nás v domě platí formou kreditu a přístroj bohužel stvrzenky nevede“, vysvětluju už poněkud zdrceně.

„Tak požádejte zaměstnavatele, aby z vašeho TAX office dostal vaše daňové ID, to bude stačit“.

„To bude jistě fajn, ale já do té práce teprve nastupuju a aby mě vzali, POTŘEBUJU ÚČET“. Už rezignuju. Tohle je asi ten nejblbější sen, kterej se mi kdy mohl zdát…

„No tak to vám asi nepomůžu“. S úsměvem mi slečna dává kopačky.

Panebože. Co teď?? Nationwide bank – to samé. Abbey (patří pod Santander finace – nadnárodní skupinu známou i z čech) totéž, Barclays přes kopírák.

Ne, tak takhle to nepůjde. Varianta B.

Vracím se do KFC s velmi dramatickým výrazem v obličeji (dnes zemřu…) a Mohamedovi popisuji, že daný stav věci je pro mne katastrofický a jsem zcela na dně.

Mohamed chvíli přemýšlí a pak povídá JDEME. A jdeme. Kam že to?? Přímo naproti našemu KFC je banka Lloyds – ano, ta s tím VELICE zvučným a světoznámým jménem.

Slečna Jane Green je přívětivá, jako všichni úřednící všude v Anglii. Mohamed jí vysvětluje situaci [tooltip tiptext=“Přesně tak to prostě bylo. Na konci jsem se ocitl tam, kde jsem začal – tedy na začátku.“]“uzavřeného kruhu“[/tooltip]. Jane se stále usmívá.

„To je to nejmenší, co můžeme vyřešit“. Asi blbě slyším. U Lloydsů se začarovanej kruh rozetne?? Zrovna tady?? Něco mi asi uniklo…

Po dvaceti minutách jsem z banky venku. V kapse mám smlouvu na Silver účet, embosovanou debetní platbení kartu stříbrné hodnoty, cestovní kartou k mému účtu, na níž není jméno majitele a karta se nesmí podepsat (variabilní prostředek pro výběr peněz kýmkoliv, kdo zná PIN – velice šikovná věc…) a s nulou na kontě.Poštou mi následně přišla ještě šeková knížka (může mi někdo říct, jak se to používá??)

Během dalších dvaceti minut jsem byl zaměstnán a prorazil tak tu „Maginottovu linii“, která je postrachem každého imigranta v Anglii.

Na ulici jsem se potom cítil jako velice hrdý, a nikoliv bezvýznamný člověk – mám přeci ÚČET V BANCE.

No a příště tyto peripetie, kterými jsem prošel, shrnu do úhledného přehledu, a začnu se věnovat zápiskům z běžného života v UK…

Tento příspěvěk byl publikován na mém tehdejším blogu na iDnes a reflektuje tehdejší pocity a zážitky. Pro doplnění: práci jsem hledal přesně 3 dny, každý den jsem vstával v 7 hodin ráno, a až do pozdního odpoledne strávil na nohou, ve městě a snažil se osobně sjednat job. Měl jsem s sebou sadu tištěných CV, ale hlavním nástrojem byly nohy a ústa. Po letech zde v UK si troufám zodpovědně prohlásit, že jsem měl neuvěřitelné štěstí – ke kterému jsem ovšem přispěl svojí snahou aktivně práci hledat. Budiž tento poznatek k dobru každému, kdo se chystá do Velké Británie za prací a spoléhá se na pomoc od jiných – z diskusních fór a podobně. Neuspějete. Pouze Vaše zarputilost, píle, trocha odříkání a tvrdé dřiny. Nic víc a nic méně…

Advertisements

4 Replies to “Začarovaný kruh na anglický způsob”

  1. Moc hezky napsané, s tou bankou mám podobné zkušenosti, šel jsem tam sám a s mojí lámavou angličtinou mě vyhodili, tak jsem tam šel s kolegou z práce a účet mi zřídili no problemo…

    To se mi líbí

    1. podle toho, jak ctu komunitni fora, tak je tahle praxe bezna porad – proto jsem to sem dal, aby tu spoustu nadsencu trosku preslo nadseni a vratili se do reality…

      To se mi líbí

  2. A to jsi ještě nesháněl studentský účet… Lloyds je snad jedinej, kdo to udělá pro lidi z non-uk, ale vyřizuje to jen v úterý a čtvrtek od 15 do 16 hodin, takže vždycky hodina čekání ve frontě, vyřídili dva, tři lidi a pak zavřeli. Pěkně jsem takhle několik týdnů strávil úterý a čtvrtek …

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s