Jsi ostudou Vaší země!


sdělil mi jakýsi chlapec na jistém komunitním fóru (v roce 2010), a já se upřímně zamyslel. Jistě, v naší zemi všichni určitě bedlivě sledují životy imigrantů, protože nemají nic jiného na práci.

A teď vážně.

Ona reakce vyplynula z jedné poměrně výbušné diskuse na komunitním foru Pohyby. Věc se má tak, že imigranti žijící v zahraničí, mají tendenci se sdružovat prostřednictvím komunitních diskusních fór, aby se poradili s ostatními imigranty nad nějakou problematikou. A i když se tu a tam v diskusích objeví téma výbušné, výsledkem jsou většinou nicneříkající a pokrytecké plky.

Jednoho dne jsem na foru objevil téma „Proč jste v UK“. No, nevím, jak ostatní, ale já se nijak netajím tím, že mým hlavním úmyslem byla snaha o reorganizaci svých dluhů – neboli jinak řečeno, chtěl jsem se dostat k tomu, že své dluhy budu splácet podle svých možností, a nikoliv podle momentální nálady exekutorů, o jejihž metodách práce by se dalo určitě dlouho a živě diskutovat. Povedlo se, a krom toho, že normálně „žiju a dejchám“, také splácím dluhy, které jsem spáchal.

Není se tedy co divit, když jsem v onom diskusním tématu objevil reakce, s nimiž si můj mozek tak nějak nevěděl rady – typická reakce byla v duchu „no, chtěl(a) jsem to zkusit, ale je tu hrozně, všechno drahý, mizerná práce, a to počasí, fuj, vlastně už se těším, až se rozhodnu k návratu do Čech, ale ještě chvílí to tu zkusím…“ a tak podobně.

Což mne překvapilo. Proč tedy oni diskutující žijou v zemi, ve které se jim nelíbí? A je jedno, kolik a jakých důvodů se kolem toho motá. A proto jsem do pléna prsknul příspěvěk – no pravda, byl to příspěvek úmyslně provokativní, a zněl jednoduše, zhruba asi takto:

„Nechápu. Když se vám v UK nelíbí, tak se sbalte a jeďte zpátky do ČR (SK). Nikdo a nic Vás přeci nenutí absolvovat část Vašeho života v nucené situaci. Já jsem tu prioritně kvůli prachům (dluhy), a sekundárně proto, že život v mojí zemi mě začínal ubíjet – politici si dělaj, co se jim zamane a my nemáme odvahu to změnit. Lidi jsou permanentně nasraný, dávaj to všude a všem najevo, a na obzoru žádná změna. Proto se mi žije v UK dobře a jsem spokojenej, nemám k tý zemi žádnej vztah a proto je mi šumák, co tu dělaj politici a kam tahle země spěje.“.

Co se strhlo po té, si možná dokážete, možná nedokážete představit. Pravdou zůstává, že reakce byly vskutku „výživné“ a velmi poučné – konec konců odkaz na ono vlákno je součástí, můžete se pokochat výtvory česko-slovenských „boys and girls“ sami.

Víte, mě se fakt líbí žít v zemi, kde si nepřipadám jak otravnej hmyz, a útrata tvrdě vydřenejch peněz není martiriem, ježto je okořeněno znuděným, případně nasraným ksichtem paní prodavačky. Nevadí mi dát za kafe v papírovým kelímku na letišti Luton £1.90 – dostanu ho s úsměvem a nějakým tím „příjemným okecáváním“ navrch. Skutečnost, že se jedná o kafe šeredně drahý, se v tomto duchu tak nějak vytratí.
Před nedávnem (rok 2010, pozn. autor) jsem si zaletěl  na krátkou návštěvu domů. Poslední „normální“ pocit jsem zažil v letadle Wizzairu, neb obecně je známo, že palubní personál této společnosti je takový „mile a praštěně domácký“, což mi vyhovuje, na strojenou exclusivitu lowcost služeb v podobě ČSA nejsem zvědav.

A pak už to šlo jak po másle. Potřebuju koupit cigarety. Relay trafika na Ruzyni. Obchod prázdný, frajer za pultem telefonuje. Hm, spěchám? Ne. Tak počkám. Po asi třech minutách mi došla trpělivost. „Můžu si tady koupit cigarety??“ zeptal jsem se dost nahlas. „Miláčku, já ti zavolám pozdějc, musím zase makat…“ odtušil dacan. Nepopírám, že mi takový přístup k zákazníkovi vadí, v tomto směru je Anglie neskutečně návyková. No nic, mám půl hoďky, než mne vyzvedne brácha, jdu na kafe – nějaký bar na terminálu sever, ani nestuduju cenu, jen se usadím. Po asi pěti minutách, kdy už se chci zvednout, že  půjdu jinam, dorazí slečna. „Co to bude?“ Pozdrav jí asi doma nikdo nenaučil, škoda, bude bez tipu. „Jedno preso, prosím a budu platit kartou, děkuju“.„Kafe budete platit kartou? No tak to nevim, se musim zeptat“. A odkráčela. Kam? Netuším, na nic jsem nečekal, drapnul jsem kufr a šel pryč. Když si uvědomím, že ono kafe mělo stát 95 Kč – tedy takřka jednou tak drahý, než na Lutonu, je přístup oné osoby dost zarážející. Fofrem jsem se přesunul do budovy hotelu Marriot, je tam restauračka, a levnější. Objednávám si kafe a dodávám, že bych prosil rovnou účet, čekám na auto a budu spěchat. „Maruško, osmnáctka platí“, zaječí servírka do ticha restaurace, a já si v tu chvíli vzpomněl, jak se kdysi řvávalo ve čtyřkových knajpách. Ještě, že jsem cestou z terminálu vyzvedl peníze, bůh ví, jak bych dopadl…

Po návratu do UK jsem se začal cítit tak nějak – já ani nevím jak. Lépe? Nejspíš…

Vlastně je to hrozný zjištění. V cizí zemi se cítím líp, než v té, kde jsem se narodil. Je to šílený, ale bohužel – je to tak.

Tento příspěvek byl zveřejněn na měm tehdejším blogu na iDnes v roce 2010. Reflektuje tedy na moje pocity a zážitky oné doby.

Reklamy

Rubriky:Nezařazené

8 replies »

  1. Tvé pocity s krátkým vycestováním do Čech za rodinou apod. sdílí až moc lidí na to, aby mě to nepřesvědčilo o tom, že UK bude asi tak trochu (v některých ohledech) „civilizovanější“. Jen se chci zeptat na ty tvoje dluhy. To si tě tam v UK čeští exekutoři našli?

    To se mi líbí

    • priznam se, ze trosku nechapu onu myslenkovou kompilaci – tedy neni z ni uplne zjevne, jestli UK je, nebo neni civilizovanejsi… je to trosku komplikovanejsi. UK je proste zemi sluzeb, pouze cca 30% ekonomickeho vykonu patri vyrobnim vykonum, vse ostatni jsou sluzby a agrokultura. takze je logicke, ze UK je proste prozakaznicky orientovany trh. tak to proste je, a pristup mnoha obchodniku v CR mi vadi prave kvuli tomu „prehlizeni“ zakaznika…
      ne, exekutori z CR me nenasli, a nemaji ani duvod me hledat. co jde splacim, a na co nemam, musi pockat. to je realita. konec koncu, exekutor z CR nema v UK zadnou legalni ani legitimni pravomoc, takze i kdyby me tu nekdo nasel, bylo by mu to kulovy platny. vlastne, v ohledu k pristupu a jednani ceskych exekutoru tusim, ze by vetsina z nich hodne rychle skoncila ve zdejsi base…

      To se mi líbí

  2. Já se musím podepsat pod to, že nechápeš, proč tu lidi jsou, když se jim tu nelíbí. Za svůj pobyt v UK jsem zjistila, že hodně Čechům/Slovákům se nelíbí nikde. 🙂 At už odcestovali kamkoliv, protože tady byli nespokojení a pořád na něco remcali, zase se vrátili, protože tam to bylo „horší“. A když se vrátili, chtěli zase odjet.. ne, vážně takové lidi nechápu!

    To se mi líbí

    • ano, v tom mas uplnou pravdu. proto uz na pohybech skoro ani nepostuju, protoze nemam chut se dohadovat se zakomplexovanejma idiotama… proste, je to easy: go around even u are not happy here…

      To se mi líbí

      • podle me je to skoda – pohyby jsem mel po prijezdu do uk jako silny a spolehlivy zdroj informaci, kdyz jsem se na neco zeptal, dostal jsem slusnou a pomerne presnou odpoved. dneska je to o tom, ze nekdo zacne tema „jake jsou naklady na zivot v UK“ a strhne se kolem toho takovej cirkus, ze bych velebnosti blil jeste ted…

        To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s