Jaká tedy jsi, Anglie [2010]


Author: DartVader @ DevianArtOno ráno (tedy roku 2008, v říjnu dne 29-ého) jsem vstával s pocitem, který musel být velice blízký pocitů všech těch Ukrajinců, kterými jsem dlouho vnitřně velice pohrdal (něco ve stylu „á, chudej imigrant… no, to z tebe máme tady v Čechách radost…“). Ironií osudu jsem se přesně tak cítil ve chvíli, kdy jsem onehdy vyrazil na první procházku městem.

Ty pocity byly samozřejmě navíc umocněny naprostou odlišností prostředí, ve kterém jsem se ocitl náhle, během jediné noci a bylo na mě, abych ten nával informací a vjemů zpracoval do „čehosi“ pochopitelnějšího. A tak ty dojmy raději vezmu heslovitě – bude to o něco jednodušší.

Mýtus první: Před vstupem do vozovky je nutné se rozhlížet nikoliv na stranu levou, avšak pravou.

Fakt: Nesmysl. V Anglii žije tolik přistěhovalců, že když vlezete do autobusu a zařvete „prdel“,zaručeně se za vámi obrátí alespoň tři hlavy (trefná poznámka Petera z vedlejšího FLATu – pronajatého bytu). Což má za následek jednu velmi příjemnou zkušenost: angličané vědí, že imigrantů je tu hodně, a tak si dávají pozor i na chodce. Tudíž se na nějaké rozhlížení zásadně vpravo můžu vykašlat. Navíc každému je srdečně jedno, jestli mě přejede auto z levé strany, případně pravé strany. Po několika dnech to prostě řeším tak, že se na kraji vozovky rozhlížím tak, jak jsem zvyklý z domova, ale do vozovky lezu až ve chvíli, kdy mám jistotu, že mě nepřejede žádný automobil. Po letech však moje asimilace došla k zásadnímu zlomu, a začínám mít pradoxně problémy v Čechách. Neboť když se ze zvyku podívám nejprve do prava, pak doleva, vzdálené auto, blížící se k přechodu nejspíš zastaví (říkám si…), takže vlezu na přechod a vzápětí začne ono auto troubit, řidič si začne klepat na čelo a občas do toho i nadává, jakej jsem trotl a proč lezu do silnice. Nebol-li jinak řečeno: v Anglii se citím mnohem bezpečněji, než v ČR. Alespoň co se ulic a přechodů týká.

 Mýtus druhý: Angličané jsou chladní.

Fakt: Hloupost. Díky přílivu imigrantů se „domácí“ chovají velmi ohleduplně. Jasně, že by nás hned vzali k sobě domů, to jistě ne – ale to neuděláme ani u nás v čechách, tak proč by to měl dělat kdokoliv v Anglii. Moje zkušenost je taková, že pokud potřebujete poradit, nasměrovat atp., není to problém. V práci se setkáte s přístupem, kterému já osobně říkám „hadí ksichty“. Tedy, angličtí kolegové jsou na pohled vřelí, přátelští, stodvaadvacetkrát denně se vás zeptají „you all right?“ (což vás časem možná začne docela prudit…), i v pubu se s Vámi budou bavit normálně a pokud budete z onoho pubu odcházet příliš namol, je možné, že vás nechá někdo z kolegů i přespat u něj doma, máte-li to domů daleko. Ale vybudovat si skutečné přátelství je asi problém. Mě to přijde, že termín „nejlepší kamarád“ tu asi neznají. Ale jak říkám, jinak je to v pohodě.

Mýtus třetí: v Anglii je strašná zima, a lezavo.

Fakt: No, netuším, jak na severu a v Londýně, ale zde na jihu byl první týden absolutně letní (září), teploty nad dvacet, lehký vítr od moře. Žádná mlha se zataženou oblohou a deštěm. Nic méně je nutné počítat s tím, že podzim a zima mohou být v jižní části Anglie docela nepříjemné. Teploty kolem nuly doplněné permanentní vlhkostí nejsou zrovna ideálním projevem zimního počasí. V posledních letech se také z nějakého důvodu léto mění na jakýsi paskvil jara a léta dohromady. Tedy tři dny vedro k padnutí a pak měsíc jara, s deštěm. To vše v průběhu července třeba…

Za ten první den jsem se prošel kolem pláže, navštívil obě městská centra, našel LIDL a ALDI; nechal jsem se uchvacovat ohromnou pohodou, která se kolem mne plížila neznatelně – jako by ani nebyla. Ze záčátku budete překvapeni kvalitou potravin, a přístupem zdejšího personálu, který je velmi prozákaznický. Po příjezdu do ČR pak tedy nutně zajižete „kulturní šok“, až vás prodavačka v Tescu, nebo Kauflandu vyřve do mrtva za nějaký nesmysl.

Britský Lidl nesnese srovnání s Lidlem v ČR, kvalita je nesrovnatelná. Za čas se naučíte chodit i do dražších obchodů, jako je třeba Waitrosse, kde lze najít kulinářské dobroty v ceně vcelku přijatelné. Také zjistíte, že bez Fajného Sklepu se tu prostě neobejdete, ať se nám to líbí, nebo ne. Fajný Sklep je síť polských obchodů v UK a spolu se sítí Sami Swoji nám, Čechům, dopřávají pocit luxusu zahryznout alespoň kousek přibližného chleba, který jinak v té nám známé podobě neseženete. Ale uzeniny a uzený sýr mají dokonalý! Mimochodem, pokud budete shánět uzený eidam, pak pravděpodobně narazíte, stejně jako jsem narazil já. On totiž uzený eidam, nebo spíše lépe řečeno, jakýkoliv uzený plátkový sýr, je v UK neuvěřitelný problém: prostě není. Neexistuje. Proč? Nevím. Takže touto cestou děkuji bratrům a sestrám z Polska, kteří provozují Sklepy.

Imho, když už jsme u obchodů a Poláků.

Kdysi se na Pohybech rozjela debata,  proč v UK neexistují České prodejny. Když je mohou provozovat Polští sousedé, proč ne my? Odpověď se paradoxně ukrývá v naší národní nátuře. Češi jsou – viděno optikou člověka, který žije venku, mimo ČR – neskuteční nerváci, neurvalci, nevychovanci a podrazáci. Pár pokusů zde, v UK, bylo. Zásilkové služby zboží, dovezeného z ČR. Tatranky, Horalky, Miňonky, zamražený chléb a zamražené rohlíky. Žádný prodejce mi nechtěl za boha prozradit, jak ty rohlíky do UK dopravuje: v chlaďáku, nebo u znamého v Octavii cestou z jeho dovolené v ČR? Nevím, nikdy mi prostě neřekli, jaký je proces dovozu. A upřímně, zas tak moc po našem chlebu a rohlíku netoužím, abych riskoval, že pozřu shit, který byl už jednou koupený, pak zamražený, rozmražený cestou v oné Octavii a pak opět, již v UK, zmražený a nabízen jako „zaručeně čerstvý“. Mám se rád. Poláci tu mají pekárnu. Investovali do ní, a teď na ní vydělávají. Češi hledají způsob, jak ochcat dovoz. Investice do výroby je pro nás neřešitelný problém…

Takže, ano, v Anglii se mi líbí. Neuvěřitelně mnoho příležitostí ke vzdělávání. K turistice. K lenošení na pláži. Kulturní vyžité – to je kapitola sama pro sebe, tolik kulturních příležitostí jsem ještě nikdy neviděl, divadla snad na každém kroku (a hraje se v nich divadlo, nejsou zavřená!), kina – to je totéž. Koncerty známých i neznamých kapel a interpetů. Rádií tolik, že ani nevím, kolik jich v UK vlastně je. Takže hodně moc. Prostě, v UK si vážně vybere každý.

Sečteno a podtrženo, je to tu fajn. Byť jsem zažil i ty nepříjmené stránky věci (krátkodobá nezaměstnanost a patálie s agenturou), výsledek je velmi pozitivní.

Ty čtyři roky dřiny a potu stály za to.

Reklamy

Rubriky:Nezařazené

4 replies »

  1. Sakra. Já se tam tak těším. Vím, že to nebude ze začátku sranda, ale přeci jen v Čechách to jde čím dál více z kopce. Bohužel. I když ono kde ne že? Rád bych si od tebe přečetl i nějaké novější – aktuálnější postřehy… Díky

    To se mi líbí

  2. no s tim proc nejsou v UK ceske obchody ale polske jsou….. nemyslis ze to ma spis neco spolecneho ze Cechu je v UK asi tricet tisic, zatimco Polaku zhruba devetset tisic, tedy tricetkrat tolik? 🙂 komu by jsi ty rohliky z mistni ceske pekarny prodaval?:)

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s