bacteria_free_cartoon_webBylo by fajn, kdybych všem, kteří sledují můj blog a chystají se do Velké Británie za životem, či prací mohl říct, že v naší džungli je to super. Že budete pracovat v moderních, plně vybavených kancelářích. Že v McDonalds, nebo v KFC, najdete nejnovější výkřiky gastronomické techniky. Že autobusy a vlaky, které budete používat pro své cesty skrze džungli, jsou moderní, elegantní a pohodlné. A že továrny jsou na tak vysoké úrovni, že tomu Čech a Slovák nevěří. A na to posledně jmenované se dnes zaměřím, protože v mnoha případech je to pro Čechy i Slováky mnohdy opravdu neuvěřitlené. Jen malinko jinak, než by to mělo být.

A jako tradičně: uděláme si malou odbočku mimo téma. Když jsem tu popisoval patálky, které jsem si vyžral při hledání první práce po příjezdu do Anglie, ani jsem netušil, jak šílený to vlastně může být. Nešlo ani tak o to, že bych nutně musel a chtěl pracovat s nejmodernějším druhem tlakové fritézy, ne. A dokonce mi (ze začátku) ani nevadily značně odlišné zvyklosti Arabů. Dostaly mě věci, se kterými jsem prostě nepočítal, neboť jsem vůbec nepředpokládal, že by se mohly stát.

Ku příkladu první zima v KFC byla, je a bude nezapomenutelná, protože mi tam v té kuchyni opravdu BYLA ZIMA. Spočítáno přesně na definici stupňů Celsia s pomocí teploměru. Nejvyšší dosažená hodnota byla 15 stupňů a stalo se tak jedné neděle, kdy mráz pravděpodobně mírně polevil a provoz všech fritéz stačil kuchyň vyhřát na oněch 15 stupňů. Jinak ráno jsem naměřil vcelku zajímavých 7 stupňů celsia a v normální dny se to moc nelišilo ani nahoru, ani dolu. Vtip je v tom, že regionální manager vyžadoval, abych pracoval pouze v triku s krátkým rukávem a když jsem ho poslal do hajzlu i s celým vedením, s ledovým klidem opáčil, že bych měl být z naší východoevropské země na zimu snad zvyklý ne? Prostě, paráda. KFC Lansdowne nemělo topení na zimu, a klimošku na léto (pro změnu, aby to stálo zato).

Když jsem tedy po roce a půl opouštěl KFC, byl jsem si jistý, že nic horšího už nemůžu zažít, protože nic horšího přeci v tak vyspělé a civilizované zemi zažít prostě nelze. Chyba.

Malá poznámka na okraj. Hned po odchodu z KFC jsem přes agenturu Right4Staff (dnes GI Group) dostal práci jako cleaner pro místní univerzitu. A pochopitelně, hned mi bylo jasné, proč a za co zdejší studenti platí ony nekřesťanské peníze za své vzdělání. Studentská vesnička zvící luxusu hotelových bungalovů letoviska někde v Řecku, vstupní budova do BU (Bournemouth University) okázale dávající najevo, že jedenadvacátáté století je již dávno za námi… Budova studentských kolejí luxusnější, než náš hotel Cascade (tři hvězdy minimálně…) v Mostě na Centrálním náměstí… Úžasné. Dokonalé a lákající.

Takže si asi dokážete představit šok, který následoval, když mě manažerka agentury po létě přesunula na job do jedné ze dvou pekáren v Poole – do Kerry Foods.

Ono vcelku vzato, to, že valná hromada továren vypadá, alespoň z venku, jako kdyby právě skončila II. světová válka, na to si docela rychle zvyknete. Už jen proto, že vás vnější vzhled budov nepřekvapí. O to hůř se pravděpodobně budete vyrovnávat se stavem vnitřním. Alespoň já to tak cítil. Takhle, musím přiznat, že tam měli topení – v šatně. Ve zbytku továrny bylo tak nějak permanentní vlhko, s teplotou kolem 15 stupňů. Paráda.

První, co mne překvapilo, bylo množství různých manažerů, jejich zástupců, team-leaderů, jejich aistentů… Prostě mi přišlo, že ta fabrika je přemanažerovaná. To, že manažer má jednu důležitou povinnost – chodit po provozech a dělat, jako že pořád něco zkoumá a kontroluje, jsem zjistil záhy. Vůbec jsem nepochopil, proč dnes a denně nám na bábovičkách (a nejen tam), stál za zadkem manažer, nebo manažerka „něčeho“, a dělali si čárky do sešitu. Fakticky, nelžu. Prostě celou šichtu si dělali čárky do nějakýho notesu. Tak tomu říkám produktivita!

Moje první práce byla na provozu, kterému se v žargonu říká „bábovičky“. Neboli, jdete do práce, a osm hodin vyklepáváte výrobek z formičky. A flákat se zrovna nemůžete. Práce to není vůbec těžká, ale nepříjemná. Protože za zadkem máte připravené tzv. „raky“ (neboli rack – klec), ve kterých jsou plechy s bábovičkama. Ty raky jsou sice ochlazené, ale přesto pouští teplo. Velké teplo. Je vám vedro. Velké vedro. A pítko nikde. Když pak přijde zima, k vedru na zadku se přidá zima od nohou. Ideální pro zdraví každého jedince. No ale stěžujte si, když potřebujete práci, žejo.

Pak jsem se dostal přímo na pec. Podstatou práce u pecí jest to, že jakmile je produkt upečen na správnou barvu, tak musíte z pece vytáhnout klec a přesunout jí do mrazáku, kde ji teplotním šokem hluboce schladí na -40 stupňů. To, že jsem tedy v jedné minutě strkal hlavu do pece, kde bylo +270, a vzápětí jsem svoje křehké bády vsunul do mrazáku, to bych ještě ustál. Co jsem ale vážně nedával, to byly ty klece. Ony sice mají kolečka ale z plastu a z kovu. Jak známo, kov se teplem deformuje, takže kolečka se tedy vážně točit nemůžou. A jak známo, plast mění svoji strukturální integritu, pokud s ním virglujete z vedra do zimy, a následně se láme. Tedy, takové kolečko se taky točit nemůže. Takže si představte frajera, kterej váží 62 kilo a měří 170 cm, jak sune co nejrychlejc klec s pečivem, která má nějakých 300 kilo, z horký pece do studenýho mrazáku (vzdálenost od 5ti metrů do 40ti, záleželo na tom, kam se to táhlo). Klec, která „hýtuje“ vedrem, protože je rozpálená, a kolečka se netočí, protože jsou deformovaná. Každá pec má osm klecí, pecí je šest a dávaj produkt v průměru co sedm minut. Spočítejte si, kolik klecí to hodí za šichtu… Fuj. Raději nevzpomínat.

Další zastávkou byl provoz, kterému se říká Rademaker. To je linka, kde se ty produkty plní do formiček. Když jsem poprvé viděl tu techniku, tak mi poklesla čelist. Jakožto kdysi bývalý zaměstnanec Chemických závodů v Záluží u Litvínova, jsem zvyklý a jen tak něco mě nesundá. Tam jsem totiž „potkal“ i odlučovací pec hydrokraku, kde se skvěl nápis Krupp Essen a letopočet 1938. Takže opravdu už jsem viděl ledacos. Ale potravinářskou linku, kde se ložiska podkládají kousky dřeva, nebo plechu, je docela síla. A jak dokážu pochopit 80-ti letou jednotku hydrokraku, tak 30-ti letou linku nepochopím, pokud se jedná o potraviny. Navíc, jedná-li se o linku, která je v dezolátním stavu a která má poruchovost obden.

Ale co mě v Kerry Foods šokovalo totálně a absolutně, byly hygienické podmínky. Fabrika je rozdělena na dva typy úseků: Low risk a High risk. Pokud pracujete na Low risku, je vše relativně v pořádku. Máte svojí pracovní obuv, máte svůj oděv, rukavice, prostě OK. Ale jakmile máte jít na High risk, vše se rázem komplikuje. Oděv sice dostanete svůj a každý den nový (protože High risk area), ale obuv je společná, takový jako gumáky. Cože to? Ano, společná obuv. Prostě někdo před vámi pracoval, skončil, gumáky postavil na botník, a vy je teď vyfasujete. Dekontaminace? Ne. Dezinfekce? Nene. Omytí, nebo očištění obuvi? Ježiš už, zapomeňte. To by se asi prodražilo. Představa, že někdo před vámi trpěl plísní chodidel a vy teď sunete svoje nohy do těch gumáků…. Kriste, ještě teď se mi z toho dělá zle.

Ptáte se, jak je možný, že jsem tam vydržel rok a půl? No, hlavně proto, že u agentury jsem měl po celou dobu hodnocení A+, a proto jsem si mohl dovolit u manažera agentury (mají kancl v budově Kerry) vybrečet vlastní gumáky, a díky spolehlivosti jsem se dostával spíše na low risk provozy. A dost možná že bych v Kerry zůstal, nebýt onoho incidentu, který se mi stal na provozu, kterému se tam říká Meat Preps. Tedy příprava masa pro produkty.

Kerry Foods vyrábí ready-meal produkty. Tedy takové jakoby pirožky, plněné různou náplní: steak, piri pri, mushrooms, beef… prostě tak něco. A protože jsem si prošel všechny provozy v Kerry, tak vím, jak se s potravinama v Kerry Foods zachází. Proto si nikdy nekoupím žádnou plněnou pirožku, ať už jí vyrobila jakákoliv firma. Mám se rád.

Na Meat Preps byla pohoda. Zdánlivá. Manažerům se tam moc nechtělo, protože je tam permanentní zima, 5 stupňů. Nutnost. Ale pro nás, pracovníky, idyla. Sice v zimě, ale bez buzerace. Podstatou mojí práce bylo to, že jsem ráno dostal rozpis, který produkt se bude v ten den dělat, a měl jsem časový plán, jak a do kdy pro takový produkt navážit správnou směs masa. No a k tomu jsem si musel natahat bedny s masem z mrazáku na ručním paleťáku, neboť moje FLT licence z ČR tady neměla platnost (proč, to mi nikdo nikdy neobjasnil…). Ale to nebyl problém, protože na paleťáku se ty kolečka točily, takže utáhnout 300-500 kg nebyl až zas takovej vopruz.

Vše plynulo krásně a splavně. Až do 17.11.2011. To datum nezapomenu. Ten den byla velká produkce jednoho druhu výrobku, takže jsem si přitáhnul jednu bednu z mrazáku, a druhou jsem si nechal přivézt přímo z příjmu surovin. První bedna měla datum spotřeby prošlej o 3 dny, ale maso nezapáchalo. Druhá bedna masa prošlá nebyla, ale maso zapáchalo tak mocně, až se mi z toho zvedl žaludek. Tedy jsem zavolal svýho TL, ať se na to podívá. Podíval se, očichal, a pak pronesl onu historickou větu:

OK, použij to prošlý maso, který nesmrdí, a na papírech přepiš datumy a podepiš to.

Neváhal jsem ani vteřinu a klidně jsem mu řekl, že nic takovýho neudělám. Jednak proto, že je to pro mě nepřijatelný, a za druhý, nemíním falšovat doklady, který by mě mohly dostat do lochu. Tím spíš, když jsem 14.11. nebyl v práci a tudíž jsem 14.11. fakt nic připravovat nemohl, natož to podepsat.

Strhla se hádka, docela ostrá a výsledkem bylo moje odvolání z práce. Na agentuře jsem samozřejmě pečlivě popsal, co se stalo a požádal o přešetření. Výsledkem bylo to, že po 14-ti dnech pobytu doma, kdy mi samozřejmě agentura nic neplatila (na rozdíl od placeného pending, na který bych měl jako zaměstnanec nárok), jsem to prostě nevydržel, a požádal pobočku agentury v Eastleigh, aby mě šoupli někam jinam. Stalo se, a já šel na půl roku pracovat pro tiskárnu SPS Print Group, jako assembler.

Jaké z toho plyne ponaučení? Jednoduché.

Za prvé, připravte se na to, že mnoho podniků v UK vypadá nejen zvenčí, ale i zevnitř, jako dva dny po skončení války. Za druhé, smiřte se s tím, že manažerů bude vždy hodně a většina z nich nemají ani vzdělání, ani praxi na to, aby zastávali jakýkoliv manažerský post. A podle toho to také v mnoha firmách vypadá. Za třetí, předpisy jsou tu od toho, aby se dodržovaly. Tedy alespoň v den, kdy má přijít inspekce odběratele. Pak už je to tak nějak jedno, Takže sebrat ze špinavé podlahy prodkuty a dát je zpět na plech a poslat do výroby, je běžné. Za čtvrté, pokud budete pracovat pro agenturu, počítejte s tím, že vždy jste v nevýhodě. Protože zákazník v podobě fabriky, je nenahraditelný. Vy, jako zaměstnanec, nahraditelný jste a to velmi snadno. Za páté, rozlučte se s představou hygienicky odpovídajících provozů. Tvrdím, že inspekce hygieniků z ČR by znamenala v mnoha britksých případech okamžité uzavření mnoha provozů právě z důvodu nevyhovujících hygienických podmínek.

Za šesté. Pokud nejedete do Anglie na předem smluvený, lepší job, máte dost velkou šanci, že něco podobného zde určitě zažijete.

Happy Easter.