Vítejte v Anglii! Ehm, a promiňte, neumíte náhodou nastavit klimatizaci??


Ne, to není omyl. Opravdu mám v ůmyslu tento post pojmout poněkud více kriticky, než je u mne zvykem. Proč? Inu, když už žijeme v džungli, se všemi jejími výdobytky, přijde mi malinko ujetý vracet se zpět do doby kamenné. Navíc jsem Vám tohle téma slíbil v zápisku, kde jsem popisoval patálky s onemocněním.

Teplo, teplota, klimatizace, nastavení klimatizace, řízení teploty… to jsou pravděpodobně témata, nad nimiž si rodáci z naší džungle velmi často lámou hlavu, a velmi často neúspěšně. Prvně to poznáte s příchodem podzimu. Něco, jako dálkový přívod tepla, ony v česku vcelku známé teplovody, tady nenajdete. Většina bytů a domů má svůj vlastní plynový kotel. Na tom není nic zvláštního. Ovšem co už zvláštní je, tak fakt, že jeho zapnutí v mnoha případech vyžaduje silnou teoretickou přípravu a je nutné být připraven i na fyzický průnik ke kotli, neboť osoby odpovědné se jeho zapnutí často brání – velmi úporně.

Příčiny jsou dvě. Za prvé, Britové jsou tak nějak vychováváni v zimě. Fantasticky to popsala Edita na Lochnesce v článku o školách, kam děcka chodí usmrkaná a polonemocná. Prostě, je to tu tak nějak normální. Za druhé, občas je docela problém sehnat někoho, kdo rozumí nastavení kotle, nebo klimošky. A pokud se k tomu přičte nutnost proškolení obsluhy (na zapnutí a vypnutí klimošky či plynového kotle), je nad míru jasné, že manipulace s klimou je parametricky a na české poměry srovnatelná s rozhodováním o „vysunutí palivových článků v důsledku úniku chladící kapaliny z prvního bloku jaderné elektrárný Temelín“.

Nedělám si srandu.

Nejbrutálnější vzpomínku mám na cestu busem z Bournemouth do Londýna léta páně 2009. To byl únor a jel jsem na dovču. To byl ten památný úsek v britských dějinách, kdy na jihu přes noc nasněžily dva cenťáky sněhu. A to byl onen den, kdy řidič autobusu, z nějakého důvodu, frčel po M3-jce s otevřeným okýnkem, díky čemuž jsme měli v celém autobusu nádherný, mořský, čerstvý vzduch. Jo, a taky byl pekelně mrazivej. Seděl jsem schoulenej na sedačce, ve svý zimní bundě, na hlavě čapku, a modlil se k Bohu, aby už byl Londýn. Pamatuju si, že mrazivé peklo skončilo někde u Basingstoke, v okamžiku, kdy jakýsi statný Jarmil vykročil k šoférovi a něco mu zašeptal do ouška. O sexu to asi fakt nebylo, protože v tu chvíli se okno zavřelo, a do útrob autobusu začal proudit příjemný, nefalšovaný, teplý vzduch. A proudil, a proudil, a zase proudil, až to bylo k nevydržení. Takže jako první šla dolů bunda, pak svetr, pak mikina, Na triko, rifle a spodní prádlo jsem se bohužel v tu chvíli nějak necejtil, takže zůstaly tam, kde byly. Na Viktorii jsem vylezl v kontrastním stavu totální destrukce mrazem, ježto byla následně rozehnána peklem skutečným, teplým. Prostě, klasika.

Nyní otázka: a spravil by to šofér s alespoň základní inteligencí? Odpověď zní: těžko. Ono totiž na silnicích zde jezdí krabice ve složení Caetano Levante (nejvíce kusů napříč UK u National Express), pak Plaxton Paragon (formerly Panther), následovaní už pomalu mizejícím „buldokem“ VanHool T9 . V poslední době lze na stezkách džungle zahlédnout  i novinku (no, novinku – jak se to vezme, je to šuplík z roku 2008, ale vypadá kchůl…) Plaxton Elite. A až na ten posledně jmenovaný busík, ty ostatní mají jedno společné: nemají totiž klimošku automaticky řízenou, ale pouze automaticky udržovanou.

Že to zní vlastně stejně? Jo, zní. Ale právě že JENOM to zní stejně. Rozdíl je zásadní. Automaticky řízená klimoška totiž umí bezva věc: umí nejenom teplotu hlídat, ale taky měnit nastavení teploty v závislosti na změně teploty sledovaného prostředí. V reálu to bývalo pěkně vidět třeba u Volva 850 roku výroby 1996 (jojo, čtete dobře, 1996…). To auto mělo detektory teploty na šesti místech kabiny, dva u průduchů na přístrojovce, dva nad madly nad dveřma a dva u zadních sedáků. Výsledkem bylo to, že pokud jste otevřeli okno třeba u spolujezdce, tak klima okamžitě zareagovala a začala dodávat teplejší (studenější) vzduch na straně spolujezdce a to v konstantní, požadované teplotě. Paráda. Ale jmenované busy umí teplotu pouze hlídat, a následně pouze přidají maximum požadovaného vzduchu. Navíc, čidla teploty jsou pouze u stropu autobusů, což má taky zásadní vliv. Takže v reálu to v busech vypadá tak, že vám pět minut fouká na hlavu a nohy vzduch mrazivě chladný, a najednou se to změní, a dalších pět minut to na vás fouká vzduch pekelně horký. Jak příjemný to je, si uritě někdy odzkoušíte, za to ručím.

A taky si pamatuju na článek pro Želpage o systému britských železnic, což vyžadovalo osobní angažovanost. Tedy jakýsi mini trip z B mouth do Poole a zpět, vlakem. Nakonec jsem to vzal i přes Southampton – k mojí smůle. Klimoška tam fungovala asi tak, že první vagon byl prázdnej a přetopenej, neb klima nefungovala (asi). Další vagon byl pro změnu taky prázdnej, a totálněj přemraženej. Zbytek byl narvanej k prasknutí. Ale nic na tom. Prostě jen klimoška, nic víc. Běžný. Alespoň tady, v UK.

Další varování pro Vás určitě bude v běžném provozu na silnicích: záhy se totiž naučíte rozpoznávat domácí zvěř a přistěhovaleckou zvěř v džungli na základě jednoho ukazatele, kterému já říkám „faktor zamlžení vnitřních skel automobilu“. Ne, ani tentokrát si nedělám prču. Prostě, pokud potkáte (zejména pak na podzim a v zimě) auto, ve kterým sedí týpek, nebo týpkyně, má stažený vokno a jede v tom v čepici (nebo taky třeba bez), je to domácí hráč. Pokud to má okýnka zavřený a nezamlžený, a jede to bez čepky, je to přistěhovalec, který správně pochopil funkčnost ventilace, topení a klimatizace vozu, a umí je s úspěchem používat k svému vlastnímu pohodlí. Divný, žejo?

No a samozřejmě nejvetší peklo si pravděpodobně zažijete v open office. To je taková ta velká kancelář, kde přes den hnije třeba 70 zvířat. Pojímám to úmyslně expresívně, neboť si nedokážete představit, co to je, když si dvacet zvířátek ze sta prdne. Nebo, když si dvacet zvířátek ze sta přinese své oblíbené národní jídlo (třeba syrečky) a začnou jej konzumovat. Je tedy logické, že na řadu musí přijít důmyslné větrání onoho prostoru, jinak by v něm všichni skutečně pošli. A zde je kámen úrazu. Mnohdy se totiž setkáte s jevem, kdy rádoby chytře vypadající manažerka dostane nápad vyvětrat, a tak jde, otevře okno a zapne – uprostřed ledna – klimošku. Supr. Takže ke chcípání ze smradu se rázem u určitého počtu jedinců dostavuje i chcípání zdravotní, neboť klimoška má blahodárný účinek na krky a hlasivky a mandle. To, že efektivního účinku vyvětrání lze dosáhnout i tak, že se otevřou okna na dvou různých koncích open office tak, aby to nepůsobilo destruktivně na jedince sedící v blízkosti takto manipulovaných oken, je však velmi složitý proces k chápání, k němuž je třeba (nejspíš) vystudovat vejšku a projít intenzívním školením.

Prostě, angláni a zima, podzim a jaro versus teplo, to je téma, kterého si tu užijete dosytosti. Ne všude a ne vždy je to tak katastrofální, jak popisuju, přeci jen i v Anglii se občas postaví novej barák, kde se dbá na nějaký komfort. Problém je, že ta zbývající většina je v destruktivním stavu, takže je vlastně úplně jedno, co to je za kůču, protože stejně v ní táhne, až to hezký není.

Na druhou stranu se však můžete spolehnout na to, že se tu fakt otužíte – beze srandy. Aneb, vše zlé je k němčemu dobré…

Reklamy

Rubriky:Nezařazené

6 replies »

  1. „Ne, ani tentokrát si nedělám prču. Prostě, pokud potkáte (zejména pak na podzim a v zimě) auto, ve kterým sedí týpek, nebo týpkyně, má stažený vokno a jede v tom v čepici (nebo taky třeba bez), je to domácí hráč.“
    Fakt jsem se při čtení skvěle pobavil 😀 :D, i když mi to už někdo říkal.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s