Vánoce v květnu? Proč ne, když je k tomu důvod…


To, co teď tady napíšu, je svatá pravda a nic než pravda. Není na tom ani zbla vymyšlenýho a přikrášlenýho. Prostě se to stalo. A klidně to odpřísáhnu na Bibli, jako přísahala svědkyně v seriálu The Wire, která přísahala na život a Boha. A zatím co onu černošku její křivá přísaha stála život, já si s Bohem zahrávat nemíním – a to i přes fakt, že drogová scéna v UK není ani vzdáleně tak brutální, jako ta v seriálovém Baltimore.

Začalo to prostě.

Kdysi dávno, tuším v roce 2005, mi jeden kolega z českého Volvo klubu, prodal lehce jetý notebook. Bylo to IBM, model T20. Znalci již tuší, že bude následovat brutálně pozitivní review – na T20-ce se fakt těžko hledaly chyby (v jeho době). Byl lehký, s titanovým víkem displeje. Nebyl to žádný závodník, no ono s Pentiem III a sdílenou grafikou S3 Savage IX toho moc nenaděláte. Ale byl fantastický na jeden konkrétní typ použití: na cestování. Lehký, odolný, v nadneseném slova smyslu „nezničitelný“. Fungovaly na tom naprosto dokonale nejen Windows XP, ale i Ubuntu 10.04, které jsem na tom dědulovi provozoval.  Těmto vášnivě pozitivním slovům  odpovídala i cena, v roce 2002, kdy se začal prodávat v ČR, stál kolem 30 kilo peněz. Takže žádný hnůj.

No a tento drobek se mnou v roce 2008 odcestoval do UK, aby se mnou sdílel „to dobrý i to zlý“. Problémem byla druhá část uvezeného textu – to ono „zlé“ se tenkrát dostavilo nečekaně brzy: dva měsíce po příjezdu do džungle se tak nějak odporoučely paměti.

Díky faktu, že jako nově příchozí zvířátko do džungle jsem nemusel platit nekřesťansky vysoké daně zdejší radě mudrců (HMRC), bylo rozhodování poměrně snadné. Nebudu stařečka udržovat při životě nejistou investicí do paměťových modulů z eBay, ale koupím jiný notes – opět nějaký malinko použitý.

Asi už tušíte, že výběr se zúžil na jednu značku, a to IBM v řadě ThinkPad. Na eBay jsem tenkrát našel model T41 za velmi přítulnou cenu – jestli pamatuju dobře – £180 a tak bylo jisté, že laptop změní majitele a posune se v rámci naší džungle na jih. Musím uznat, že ten notes toho vydržel nepočítaně: jednou pád na zem z konferenčního stolku poté, co jsem v pominutí smyslů absolvoval brutální pitku u mých sousedů, a po třech pivech jsem se u sebe doma skácel na divan. A protože ten stolek mi cestou „v pádu“ tak nějak překážel… Taky mu určitě daly zabrat moje cesty letadlem sem a tam. Nedělám si iluze, že zaměstnanci pozemního personálu letišť (různých) s mým kufrem zacházeli se zvýšenou úctou a opatrností. No a ono vůbec platí to, že když už je nějakej kus něčeho starej, tak se k tomu nechováte s maximálním respektem… Přesto nemůžu říct ani jednoho křivého slova, IBM strojky v řadě ThinkPad jsou v mých očích „Gladiátory“, které jen tak něco nepřekoná.

Ale vše má svůj čas. V loni v prosinci umřel můj T41 na závadu na displeji. A protože vyznávám poučku, že když se do něčeho začnete vrtat, určitě se pokazí i hromada jiných, za normálních okolností zcela nerozbytných věcí a součástek, rozhodl jsem se opět pro koupi jiného stroje, než pro reinkarnaci toho stávajícího. A jak asi tušíte, i tentokrát jsem zamířil do vod IBM – a tady musím malinko poodběhnout.

Společnost IBM je etalonem na poli výzkumu, vývoje a výroby PC, notebooků a Software. Tedy firma toho páchá podstatně více, ale nás momentálně zajíma pouze divize PC. Ta se proslavila svojí řadou ThinkCentre, což byly klasické stolní PC. Byly tak dobře složené a trvanlivé, že se nasazovaly zejména do kanceláří – na domácí provoz to zase nebylo. Ale u úřadů a institucí tahle řada tenkrát  docela bodovala stejně, jako dnes bodují shity v podobě Dell Optiplex té nižší řady, které dnes najdete skoro v každé kanceláři naší džungle, a které se i přes nechvalně známou pověst prodávají na eBay jako „herní PC“ (ne, nedělám si srandu, vážně). Firma IBM ale zabodovala hlavně na poli notebooků, kde se svojí řadou ThinkPad způsobila doslova revoluci: její přístroje nekopírovaly cestu dizajnu, jako se tomu dělo u jiných výrobců (pamatujete na model Acer Ferrari ?). IBM trpělivě budovalo modelovou řadu vynikající užitné hodnoty zejména trvanlivostí a odolností jejich notesů pro ty nejtěžší uživatelské podmínky. Proto byly modely řady „T“ vybaveny titanovým rámem displeje, což se zásadně projevilo na odolnosti víka proti poškození krutem i následkům menších pádů. Díky tomu (a nejen tomu, samozřejmě…) se IBM ThinkPady staly legendou na poli notebooků.

Jenže jak se na trh s PC, Nooteboky a jejich komponentami vecpala pomalu, ale jistě sílící konkurence z Asie, došlo bossům z IBM, že udržet takto precizní a vymakanou výrobu bude čím dál tím těžší – prostě kvalita něco stojí. Proto v roce 2004 IBM prodalo celou svojí divizi PC čínské firmě Lenovo – tehdy nepřílš známé a nepříliš důveryhodné. To samozřejmě nastartovalo celosvětové dohady o tom, jak se historie a značka IBM ThinkPad propadne do hlubin historie (asociace: pamatujete na nářky veřejnosti, když se rozhodlo o prodeji Škody a.z.n.p. do rukou Wolksvagenu?) a nezbude po nich ani prd. Jenže opak je pravdou: mnoho lidí totiž netuší, že ono čínské Lenovo, je velmi efektivně kontrolováno čínskou vládou skrze Legend Holdings. Tím chci říci, že neznám vládu – ani socialistickou, ani kapitalistickou – která by nechala padnout „svůj“ podnik. Pokud se tak někdy stalo, čest výjimkám.

Takže vyrostl nový gigant, Lenovo, který je druhým největším výrobcem PC a notebooků na světě. A světe div se, nejen že zachoval obě řady původních IBM strojů, tedy ThinkPad a ThinkCentre. Lenovo je při zachování kvality dizajnově omladilo a posunulo tam, kde dnes jsou – mezi vysoce kvalitní zařízení, jejihž poruchovost je ve srovnání s konkurencí (Acer, Dell, Toshiba, HP) zcela minimální. Toliko fakta na vysvětlenou.

A teď už tedy bez složitých obezliček můžu říci rovnou, že když jsem se před týdnem rozhodoval, jaký že notebook (nový) si pořídím, bylo jasné, že můj nový tygr poběží naší džunglí za stáj Lenovo. Otázka ze tímto zúžila na to, který model to bude. Parametry pro výběr byly jasné: musí to být malé, lehké, snadno přenosné a musí to zvládat práci s Adobe Photoshop a Zoner Photostudio 15 – to kvůli mým spotterským choutkám na Heathrow. Musí to být plně kompatibilní s mým Huawei Ascend W1. Toliko požadavky.

Prvním favoritem byl Lenovo Yoga 11. Strašně přítulné zvířátko. Je to notebook, ale pohodlně se z toho dá udělat tablet. Moc se mi to líbilo, a proto jsem přes eBay a Amazon hledal kusy, které se vrátily od zákazníků v zákonem dané lhůtě 7 dní, tedy vlastně nové. Cena? £350 cca, při troše štěstí bych to sehnal i levnějc. Ale zásadní problém byl Windows RT systém – nelze na něj instalovat žádný jiný soft, kromě toho, který je dostupný na Windowsphone store. A tam není ani Adobe, ani Zoner. Takže smůla.

Dalším kandidátem byl IdeaPad S400. Plně odpovídal tomu, co jsem chtěl, standardní Windows 8, malý, lehký a brutálně červený! Máme favorita.

Pak jsem na eBay našel IdeaPad G585 a zdálo se, že budu stát před zásadním rozhodnutím. Přeci jen, ty parametry byly o dost lepší – 1000 MB disk, 4GB RAMka… s cenou kolem £300 za re-pack, to už stojí za úvahu!

Nakonec jsem se rozhodl pro provokaci v červené barvě a na Amazonu objednal Lenovo IdeaPad S400. Zaplatil jsem, zvolil express delivery (nerad na něco čekám, když se na to kurva tak těším!!!). To bylo minulou neděli odpoledne. Pondělí jsem přetrpěl. Pak přišlo úterý, a začaly se dít věci.

Prvním šokem bylo, že krabice dorazila už ráno před desátou. HUH! Oznámil jsem šéfovi, že dnes budu na not-ready stavu asi už po zbytek dne, neb musím do detailu prozkoumat nového kámoše.

Druhým šokem bylo to, že krabice byla tak nějak divně velká (HEH????)

No a když jsem to rozbalil, málem jsem se složil – uvnitř byl nikoliv extrémně provokativní červený S400, ale bílý, neprovokativní a nevzhledný S400. (SHIT). Mám to tedy vrátit, když jsem se na toho červenýho sviňáka tak těšil? Hm. Toť dilema.

Tak jsem tu svini vyndal z krabice, a jak jsem to tahal ven, něco se mi nezdálo. Ten panchart byl nějakej dost těžkej – na výrobcem deklarovaných 1.4 Kg mi to vůbec nepřišlo. Hm.

Tak jsem tomu otevřel víko, a v tu chvíli mé zmatení začalo nabírat nadpozemských výšin, neboť to, na co jsem se díval, ani vzdáleně nepřipomínalo tu pěknou, estetickou klávesnici S400-ky. Tohle vypadá nějak JINAK. Hm Hm.

A v tom se mi rozbřesklo: TY SVINĚ MI POSLALI ÚPLNĚ NĚCO JINÝHO, KURVA! (FUCK!!!!!). A tak jsem se jal – správně nasratý – zjišťovat, co za krám to vlastně držím v ruce, když doklady jasně tvrdí, že to má být IdeaPad S400.

Nebudu Vás napínat, pohledem pod displej jsem vyhmátnul značku Z580 a šel jsem se tedy juknout k Lenovu, co že to to Z580 vlastně je.

Nedovedete si představit tu cestu od nasranosti, k mírnému překvapení, většímu překvapení až nakonec skončíte u totálního nadšení: upřímně, kdo by nebyl, když zaplatil £249 za notebook v nejnižší řadě výrobků (SXXX) a řízením osudu mu na stole v chatrči přistálo dělo s prodejní cenou £549 a konfiguraci: Pentium Intel Core i5-3210M, 8GB RAM, 1000 MB disk, dedikovaná grafika NVidia GForce GT 635M a sdílená Intel HD Graphic 4000, LED displej, Dolby HD Theater… Prostě docela nářez.

A ano, přiznám se. Asi dvě vteřiny jsem přemejšĺel nad tím, že ho vrátím, protože to nemá tu KRÁSNĚ BRUTÁLNÍ ČERVENOU BARVU. Ale když jsem si uvědomil, že na podzim chci koupit auto, tedy že těžko někde budu mít £300 jen tak navíc, abych si třeba tohle mohl dovolit… Ne. Nechám si ho.

A tak píšu historicky první post na mém blogu na klávesnici, která mi ne a ne sednout. Pořád se přehmatávám někam jinam. Posiluju zádové svalstvo, neboť to, co s sebou tahám do práce a z práce, fakt neváží 1.4 Kg. Užívám si plný kompatibility Windows 8 a mýho Huawei Ascend W1 (WP8) a HD Glossy displeje.

A pořád se užírám tušením, že v tomto životě byla  míra mého štěstí byla tak nějak vyčerpána.

Ex-post: neměl bych to sakra vrátit?

Reklamy

Rubriky:Nezařazené

2 replies »

  1. Tak za £249 dostat toto dělo, tak bych také skákal do výšin. Úplně vidím ty pocity při rozbalování a zjištění, že to není co jsem si objednal :D. Teď si vem někoho jiného, co se těšil na tohle dělo a přišla mu „šunka“ za £249 :D. Jestli se někdo spletl, tak tomu říkám sakra štěstí 🙂

    To se mi líbí

  2. tak jasne, kdybych byl na ty druhy strane 😉 ale on to vrati a dostane to, za co zaplatil, tedy novou Z580-ku. ten, kdo to ve finale odsere, bude skladnik, kterej to skenoval 😀

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s