Nevstoupíš dvakrát do stejné vody


říká lidová pranostika.U mě to tedy je nějak jinak. Třeba moje dovolená v roce 2011 byla naprosto dokonalou ukázkou, že i stokrát potvrzená pravda nemusí platit. Ale popořadě.

Na jaře roku 2011 nám zemřel děda, dohoda rodiny byla jasná. Děda si nepřál pohřeb („ještě aby mi tam nějakej flanďák tklivě kvílel nad MÝM hrobem…“), proto se rodina rozhodla pouze pro pietní slezinu, v rámci které uložíme urnu do kolumbária, kde spočine společně s naší babičkou. A aby to bylo všechno „košer“, muselo se počkat na moji dovolenou.

Duležitý podotek: ještě než jsem na onu dovolenou vůbec vyrazil, dovolil jsem si svému Garfieldovi (je přilepenej na zadním okně, kocour jeden krásnej :D) vyčistit litý kola. Úmysl bohulibý, provedeni již méně – nešel mi povolit jeden šroub na posledním hliníkáči, byl ožvejkanej. Nápravu jsem již nestihl, neb na jihu anglie začalo v tu dobu pršet, a vůbec bylo tak nějak hnusně. Neva, udělám to doma, Garfield určitě jedno špinavý kolo přezije, a ja taky.

Trajekt fantasticky levnej, trasa spočtená, načasovaná. Nic by mě nemělo překvapit.

Do Doveru to šlo jak na drátkách, na check-in jsem přijel dle předpokladu ve 2200. Natěšen věcí příštích jsem zcela zapomněl na to, že pasová kontrola sestavá ze DVOU stanovišť, francouzkého a britského, a v tomto pomatení smyslů jsem zcela suverénně zamířil rovnou na pasovku GB, což se vůbec nelíbilo dvěma úředníkům s evidentně poškozenou angličtinou snědého vzevření, kteří mne donutili covnout k jejich celní kontrole. nic méně, žádný další zádrhel se nekonal a já se odebral k plánovanému schrupnutí na 1-1/2 hodiny, než nás naloděj na NorfolkLine ferry. Jediný, co mi bralo nervy a klid byla neskutečná bolest hlavy. Nasypal jsem do sebe čtyři ibuprofeny a doufal, že to cestou přes kanál zmizí.

NorfolkLine mám rád – nejsou tak přecpaný, jako P&O, a hlavně maj o něco modernější loďky. Po vyplutí z Dover jsem si dal kafe a cígo, pak jsem se odebral zalehnout – sundal jsem botky, natáhl sve tělo na podélnou polstrovanou lavici, a spokojeně jsem usnul.

Probral jsem se cca 30 minut před Dunkerque. Další kafe, další cígo a pro jistotu jsem zkontroloval stav financí na účtu – člověk nikdy neví. Díky wifině zdarma jsem se během dvou tří minut ubezpečil, ze stav konta odpovídá předpokladům. V těch chvílích jsem byl stále jestě veselý.

Francie, Dunkerque, nezapomeň řídit na pravou stranu. Limit 120km/h je úředním dobrozdáním, realita se v mém případě ustálila na mnou preferovaných 150. Za necelou půlhodinu jsem se ocitl v Belgii.

Zhruba napůl cesty skrze belgické nudné území jsem si řekl, ze by vůbec nebylo od věci částečně napojit garfieldovi břuch, plnou mu potom dopřeju někde v dojčlandu, mimo dálnici – občas se zadaří padnout na velmi příjemný ceny PHM. a tak jsem zajel k první pumpě, kterou jsem po onom rozhodnutí potkal. Aniž bych o tom tušil, dal jsem impuls k probuzení se i Murphyho zákonům životních trablů.

Ona pumpa měla podobný systém tankování, jako má naše Tesco. Akorát, že tady vám to neřekne „můžeš tankovat do maxima £99“, ale tankovatel sám zadavá částku, za kterou chce nabrat benzín a system mu řekne buď JO a nebo NE. Zadal jsem cifru £30 a k mému úžasu se na displeji terminálku objevila hláška „your card wasn’t accepted“. Heh??? nepochopil jsem zcela smysl řečeného, a celý proces konverzace se stupidním strojkem jsem si zopakoval – pochopitelně se stejným výsledkem. Poněkud mne vyvedlo z rovnováhy, že kontinentálni pumpa má problém s nekontinentální VISA  DEBIT kartou. A tak jsem se dost naštvaně vrtnul do kiosku, abych si popovídal s obsluhou na téma „co to je za nesmysl?“. Starší pán s pomerně slušnou anglinou se mnou pokonverzoval, vzal si kartu na svůj pokladní terminál a – voi’la – můžete natankovat, pane a příjemnou cestu.

Uf, to je tedy porod, ulevil jsem si, sotva jsem Garfielda vytlačil zpátky na dálnici směr Holandsko a Německo. Po 4 nudnýh hodinách na střídavě špatné a skvělé dálnici jsem se za svítání, v 0700 CET ocitl na hranici s Německem. Je čas nasnídat nejen sebe, ale pro jistotu i Garfielda, protože ceny benzínu, jak jsem to tak sledoval, se ani mimo dálnici nijak extra dolů hejbat nebudou.

Pumpa ESSO byla velká, s čerstvým pečivem a filtrovanou kávou. To je přesně to, co potřebuju. Nacpal jsem Garfieldovi 60 litrů do břicha, a šel si koupit snídani i pro sebe. K tomu cigára. „Můžete to vzít všechno najednou, doklad nepotřebuji“, ujistil jsem příjemnou obsluhu a podal ji svoji kartu. „Promintě, ale systém nechce Vaši kartu akceptovat“, pokladník znejistěl v předtuše blížících se problémů – nikoliv tak já. „To je v pořádku, měl jsem stejný problém ráno v Belgii, zkuste to prosím ještě několikrát…“, ujistil jsem mladíka na druhé straně obchodního vztahu. Faktem je, že po dvaceti minutách marného snažení jsem se opravdu začal potit i já – a to docela silně.

Nebylo jiné řešení. Mobil do ruky, cígo do druhý a voláme Lloyds kdesi v GB.

Po deseti trapných minutách, strávených jednostrannou konverzací hlasového automatu mojí banky jsem se protloukl na asistenta, který mi položil několik velmi těžkých security questions („mohl by jste mi říci, jakou transkaci jste prováděl předevčírem ráno kolem deváté hodiny?“ – „no, nemohl, neboť si to nepamatuju. Nebyly to cigára někde na pumpě v GB?“ – „ano, správně…“) mi sdělil to, čeho jsem se v předtuše všech možných i nemožných komplikací obával: „systém zaznamenal několik pokusů o transakci kdesi v zahraničí a proto vám byla preventivně zablokována karta“ „aha, ale to je OK, jsem na cestě na dovolenou, overseas, a potřebuju zaplatit benzin a tak. Můžete to odbloknout?“ – „Ano, jistě, vydržte“. Pět minut trapného ticha. „Víte, je to zvláštní, ale systém má s vaší kartou nějaký problém, můžete ještě posečkat??“ – „Myslíte, že mám jinou možnost, když už jsem natankoval auto a musím zaplatit 72EUR za benzin a jine různé věci?“ neopomněl jsem si rejpnout. „Děkujeme za trpělivost a vyčkejte na lince…“ po 55 minutách trapného ujišťování, že problém se řeší, mi došel kredit v mobilu.

Výborně. Takže stojím na pumpě, která je kdesi v polích mezi holandskem a německem. Karta je zablokovaná, kredit v mobilu došel. Net kavárnu tu nikde nevidím (že bych promptně přeposlal prachy na mámin paypal a ona by mi neméně promptně přeposlala odpovídající cash přes western, který tedy jen tak mimochodem taky nějak není v dohledu…). V nádrži mám natural za 60EUR, zbytek nákupu a snídani včetně vody a cigaret do auta nejspíš nezrealizuju. V tuto dobu už jsem měl být někde poblíž Dortmundu. Fuck me, fuck you, fuck everybody. Damn. Bullshits in operation.

V čase 0950 CET, kdy kontinentální vedro začíná nepříjemně připomínat smažení se v pekle (při čemž to není až zas tak moc daleko od reality) sleduji zbytek svých psychických sil, jak nenávratně opouštějí moje bády a odplouvají kamsi.

S velmi nepříjemným pocitem, ovšem vcelku rezolutně, oznamuji vedoucímu pumpy, že zásoba mých triků a nápadů byla vyčerpána, musím se prostě pohnout dál. do ruky dostávám dlužní úpis na 60EUR. Psychicky naprosto vydudanej klopýtám k autu – a nevěřícně koukám na poloprázdný kolo. TO kolo, který má ožvejkanou matku, kterou stoprocentně nepovolím – ne s tím klíčem, který mám v kufru. Je tohle vůbec možný? Z nebe se plavně vysune hlava pana Murphyho a zaskřehotá: „Jistě, VŠECHNO je možný“.

Prochazim parking u pumpy, spíš ze zoufalství, než že bych věřil tomu, že se mi poštěstí potkat někoho, kdo umí anglicky, česky, slovensky nebo polsky a kdo bude mít v autě vrtulák na kola… Ovšem bůh ma na celou situaci nejspíš jiný názor a náhle mi staví do cesty auto s polskou SPZkou. Lámanou polštinou prosím kolegy o vrtulový klíč. Za deset minut je rezerva na svém místě, já děkuji střídavě polským bratrům a BOHOVI – při čemž před ním pro jistotu zatajuji svůj hřích (nezaplacených PHM) v děsu, že se mi bůh pomstí (třeba tak, ze náhle píchnu další tři pneumatiky).

Celou cestu na Essen, Leipzig a Dresden jedu s děsem v očích, že znova píchnu (a další rezervu už fakt nemám…), a protože je mi jasný, že znova tankovat nesmím, jedu max 110 km/h. Děsný. Je 1600 a já teprve teď míjím Dresden… Nic méně, Garfield mňouká, že teď už to můžu risknout, s tím co mám v nádrži, už bych to dojet měl. Zvyšuju na 150, německo-českou hranici projíždím jako jediný v levém pruhu a dálnici opouštím na starých Petrovicích. V Dubí u Teplic mě dojiždí před křižovatkou nějaká slečna s tmavě modrým Seatem. Zastavuju na křižovatce, ona za mnou. Pohledem do zrcatka zjišťuju, ze ona slečna zuřivě máchá rukama, střídavě si klepe na čelo, bliká a všelijak různě gestikuluje. Asi ma záchvat padoucnice, nebo epileptický záchvat, či tak něco – že bych ji šel help? Pak mi dochází, že jsem v České Republice – tudíž nutně musím potkávat vynervovaný ichtyly a fosilky.

Navigace v mém HTC vcelku ani moc nelhala jak v čase, tak v mílích. Je 1725, a já brzdím u baráku. Garfiled najel hororových 831 mil na jeden zátah a dvě nádrže, odnesla to jedna pneumatika, jeden čerpadlář a moje psyché. To, že jsem prakticky 10 hodin jel bez vody, jídla a cigaret beru jako boží trest za všechny moje předchozí hříchy.

Vítá mě totálně vynervovaná matka (která mi posílala celé odpoledne sms, kde jako jsem, já jí pochopitelně nemohl odpovedět, neb kredit je zatím stále nula), a mírně dezorientovaná fenka chodského ovčáka – trvá ji par desítek vteřin, než pozná, že se jí vrátil páníček.  Kolem sedmé večer jsem totálně down a jdu zalehnout. Probouzím se v jedenáct v noci, mírně dezorientován se domnívám, že je pět ráno, a říkám si „tedy, to jsem si ale pěkně schrupnul…“.

Druhý den jedu do pneuservisu, kde zjišťuji, že pneumatika je v pořádku a nikde neuchazí (????). Volám do banky, karta je odblokovaná, omlouvají se mi za problémy a zároveň mi sdělují, že systém stále blokuje zhruba £100 z nějakých overseas transakcí. Nemám sílu to řešit, počkám pár dní a kdyžtak po návratu do GB nahlásím neautorizované transakce a uvidím, co z toho bude.

Další den, cestou na pietní akci definitivně likviduju onu záhadnou pneumatiku, která se nejprve tvářila jako píchnutá, aby následně v servisu tvrdošíjně držela vzduch jako židovskou víru a definitivně prdla cestou na hřbitov. Strejda mě veze do mototechny, kde kupuju vrtulák, abych mohl povolit ožvejkanou matku a opět nasadit rezervu sám, bez pomoci polských, či jiných momentalně přítomných bratří.

Přiznám se, že ze zpáteční cesty začínám mít strach, a to jsem ještě ani nevyjel.

Při pohledu na pohublý zadní běhy mojí fenky se ptám sám sebe, jestli se Brenda dožije moji podzimní dovolený. Mam nepříjemný tušení, že je to tak 50/50. Je dost možný, že letošní rok uzavřu pesimisticky: v lednu jsem pohřbil fenu německýho vlčáka (14 let), v květnu dědu a druhá fenka má namále.

Alea iacta est.

Dluh na PHM jsem zaplatil se spožděním, až po návratu do UK. Převod z účtu mě stál £10 navíc.

Reklamy

Rubriky:Nezařazené

5 replies »

  1. tak tomu riakm trip :D. Jak to teda je? Nekde jsem slysel, ze kdyz se chystas pres kanal, je dobre to bance dat na vedomi, aby ti to neblokovala tak jako se to stalo v tvem pripade. Mas novejsi zkusenost?

    To se mi líbí

  2. Ahoj, tvoj blog čítam už nejakú chvíľu a musím povedať že mi je veľmi sympatický tvoj štýl písania a že obdivujem ako to všetko v tomto veľkom svete zvládaš- aj keď pritom pripravuješ o nervy úbohých pumpárov ;). Sama o dva týždne cestujem pracovať do UK- po prvýkrát, tvoja stránka mi v mnohom pomohla zorientovať sa. Takže zhrniem- vyzeráš byť super človek, skvelo píšeš a držím ti v džungli palce nech sa darí. A píš, píš, píš. Chcela som ti napísať nejaký osobitný e-mail, ale nenašla som miesto, tak ti píšem do komentára pod môj obľúbený článok :). Hakuna matata!

    To se mi líbí

    • diky, tohlke vzdy potesi 😉 no, kazdy z nas tu bojuje sam za sebe. z toho plyne, ze kazda rada draha – a ja je davam prostrednictvim blogu, jako zazitky ze svyho zdejsiho zivota. email tu neni umyslne – nikdy nevis, co ti kdo napise, a projevy nekterych cesko-slovenskych zoufalcu nepotrebuju resit skrze svuj privatni email… avsak pokud mas dotaz, klidne se ptej, pripadne zabehni na http://www.lochneska.cz, kde se te radi ujmeme 😉

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s