…nezlobí, říká jedno české přísloví. No něco na tom asi bude, protože novou verzi SimCity 2013 mám necelé 4 měsíce, a s potupou musím přiznat, že se mi ještě ani jednou nepodařilo tu hru dotáhnout do konce. Teď dávám už nevím kolikátý pokus a pořád mě to neskutečně baví. Protože ta hra totiž vůbec není jednoduchá – spíš naopak, je to zasraně těžká real-time strategie, kde jedna drobná chybka může znamenat konec session.
Aby pro ty z vás, které to zajímá, bylo o něco obrazně jednodušší pochopit, co je vlastně cílem hry, musí tu padnout popis chování hry v její podstatě, kterou nikdo z nás prakticky nevidí, ale která je tím nejdůležitějším motorem, bez něhož by se SimCity 2013 stala jen další tupou stavěcí hrou.
Když budete majitelem České Republiky (no ne, že by o to někdo v tuhle chvíli asi stál, ale…), budete určitě chtít kooperovat se svými sousedy. Tedy nakupovat to, co potřebujete a prodávat to, co vyrábíte. Výsledkem může být buď ekonomický profit, nebo krach. Přijde na to, jak moc a nebo málo tomu dáte.
Stejné je to u SimCity 5. Buduju svůj vlastní region, který má 16 měst. Každá 4 města mají možnost postavit bonusový monument, jehož jsou čtyři typy: mega zdroj energie, kosmické centrum, mega letiště a arcology. Arcology asi nemá překlad, je to prostě něco, co umí dávat navíc hromadu šťastných, zdravých, vzdělaných a pracovitých občanů. Budiž.
Začínáte s prvním městem a už při jeho stavbě je pekelně vidět síla naprogramovanýho softu: jakkoliv totiž nemáte zatím žádné jiné své město, se kterým by bylo možný sdílet výrobu, prodej a služby, nevadí to. Program totiž v online režimu dokáže realizovat obchod mezi dvěma hráči, aniž by se ti dva (tři, čtyři, padesát…) museli nějak složitě domlouvat. Prostě engine hry ví, že Pepa z jinýho regionu shání surovou ropu, no a protože vy jste dokázali vybudovat alespoň jednu vrtnou stanici (ze ketrý zatím nic nestříká, ale jen kape), máte šanci ropu prodat. Komu? To se nikdy nedozvíte, kdo byl příjemcem. Ale v podstatě, je to jedno. Hlavně, že za prodej 1000 barelů ropy máte prachy. A to je dost důležitý, protože na začátku začínáte s minimem peněz. A je hodně, ale fakt hodně těžký s tím začít a postavit město, který bude stát za to…
Jak to tedy vypadá v mojí současný hře?
Jako první šlo na řadu městečko, od kterýho nic nečekám, protože nemá žádný nerostný suroviny. Pojal jsem ho tedy jako gamblerskou sluj neřesti a zisku.
To, že v tomhle městě jedu do mínusu, je v podstatě bezvýznamný detail – konec konců, jak uvidíte za chvíli. Ten propad mi totiž bohatě dorovnávají tři kasína, jejihž imaginární majitelé musí platit těžký love do kasy města. Tohle město je z těch čtyřech nejčistší a nejbezpečnější (paradoxně).
Postupem doby, tak, jak jsem se v SimCity rozehrával, mi došlo, nejlepší zisky mi dávají továrny na výrobu televizí, počítačů a mikro procesorů. Řeklo by se ízy, leč opak je pravdou. Nejjednodušší je postavit farmu na mikro procesory – k tomu je třeba alespoň pět továren v daným městě, který maj střední technickej level. I když na začátku jsem z toho byl dost mimo – ono posatvit kompletní zázemí pro studenty technických oborů nestojí málo (jen gympl a vyšší technická škola říznou do rozpočtu 1800 peněz za hoďku…). Ale výsledek stojí zato:
V tomhle městečku je farma pěti továren na procesory. Kvůli tomu jsem musel vybudovat hodně parků, protože továrny pouštěj ven toxickej srmad a moji Simové pomalu chcípali. Blbé. Nakonec jsem to musel zbořit celé, tak nějak to přestavět a hlavně na tom rejžovat – 1000 kusů procáků prodávám za 64000 peněz. Což to je slušný. Kompenzuje to i nákup hliníku a plastů. Co je blbý, že pořád nemám dobře vyřešenej traffic – ty fronty náklaďáků jsou neskutečný. Na to se ale zaměřím, až bude posatvenej bonus.
Abych nemusel platit cizím hračům za nákup jejich hliníku a plastů, pojal jsem další město jako zásobku pro Processor. Dobrý na tom bylo, že město mělo zásoby uhlí a železné rudy, což mi umožnilo postavit hutě. Cena, kterou jsem ale zaplatil, je krutá: podcenil jsem školní přípravu pracovníků (naivně jsem si myslel, že jim gympl bude stačit…) a abych to energeticky utáh, plopnul jsem k tomu atomovou elektrárnu, která se cenou provozu rovná uhelný elektrárně a navíc nedělá ten bordel ve vzduchu. Všechno klapalo do okamžiku, než mi dashboard oznámil, že jaderná elektrárna je řízená hromadou idiotů. No vtipná jaderná katastrofa, to tedy vážně.
Nejvíc bylo postižený místo v tom prázdným rohu, nejde tam nic postavit, protože to všechno okamžitě umírá na radiaci. To mi až zas tak nevadí – jako mi vadí silně fakt, že prostě potřebuju místo k posatvení dalších bytů a továren. Protože jakkoliv je to zatím v zisku, tak až dojde uhlí a ruda a zbořím ty ocelárny, tak mi to sice srazí ten šílenej mínus 29660 za hodinu. Ale určitě to neshodí do nuly. Obávám se, že tam zůstane nějakých -10000 peněz za hodinu. A v tomhle atomovým hrobě prostě jinak, než s průmyslem nepřežiju. Nebo jim seberu vodu, čističku odpadních vod, elektrárnu, policajty i nemocnici. A bude po srandě.
Nejlíp na tom je město, kde vyrábím televize. To mi dělá, a doufám že bude dělat i nadále, obrovskou radost. 13 melolunů v kase při hodinovým průtoku -31000 peněz, je dobrý. To dělaj ty telky a kompjůtry.
Jedna várka se prodává za zhruba 130000 peněz, a to už je obrat, kterej dokáže uživit i takovej mazec v rozpočtu, jako mám tady. Jediný, co budu muset pořešit je otázka, z čeho to budu financovat, až začnu telky a kompjůtry tlačit na výstavbu toho mega bonusu. Z toho totiž nic dočasně mít nebudu – jen ten šílenej mínus v kase. To tedy bude mazec.
No a to je pro dnešek vše. Chtěl jsem vám dát pohled i na jinou věc – ne jen na to, jak funguje život ve Velké Británii. I když vlastně, ta hra k tomu životu patří, takže, proč ne?
