Noční můra imigrantů v UK: zubař, část druhá


Když jsem v předposledním  zápisku popisoval bolest své jedničky vpravo nahoře, netušil jsem, jak srandovní a hlavně LACINÝ bude výsledek. Tedy ne, že by mě to něco nestálo – tuším, že dohromady jsem musel cvaknout 25 britských zlatek. 

Celý probém spočívá ve zdejším systému zdravotnictví. V Čechách jsem byl tak nějak zvyklej na to, že když mě bolel zub a moje zubařka nebyla k zastižení, prostě jsem zajel na naší polikliniku a vyhledal zubní ordinace. Nikdy se nestalo, že by mě odmítli ošetřit, pokud se jednalo akutní zubní příhodu. Ale je fakt, že jsem si to musel „vyčekat“. Výsledkem byl ošetřený zub.

V UK to funguje o dost jinak.

Předně, podstatné je to, že zdejší dentisti pracují striktně na platformě registrace pacienta. A tady začal onen vtipný zádrhel.

Doteď jsem totiž v UK zuby řešit nemusel – proto, logicky, jsem neměl v minulosti důvod se k nějakému zubaři tady v UK registrovat. Jak jsem popisoval, našel jsem u nás ve Winton zubní kliniku, rodinná záležitost, žádná Asie. Rozhodl jsem se tedy, že je poctím návštěvou a požádám o akutní ošetření zubu. Podstatné je zmínit, že den před tím jsem se zastavil v naší lékárně, kde mi prodali Paracetamol a Ibuprofen (PŘEKVÁPKO!!!!!) s radou, jak je efektivně mixovat – o tom, že to zabíralo nepochybujte, v používání Paracemtamolu a Ibuprofenu jsou zdejší zvířátka mistři nad mistry. A ještě mi prodali mastičku, která nakonec sehrála klíčovou roli v téhle komedii. Mast se jmenuje Orajel a stojí 4 chechtáky. Její účinek je absolutní – jedná se totiž o krémík s příměsí anestetika. V týhle kombinaci to spolehlivě utlumí i silnou bolest zubu.

Tedy, nafetován Paracetamolem a Ibuprofenem, vyzbrojen pasem a s hubou zamazanou od Orajelu jsem minulý čtvrtek vykročil srdnatě na zubní kliniku. Personál přijal můj registrační formulář s úsměvem a slečna mi oznámila, že za několik dní, až týdnů si mě pozvou na první prohlídku.

Zatvářil jsem se značně zmateně a ještě jednou jsem slečnu ujistil, že je to sice fajn, ale že pro tentokrát by mi stačil nějaký ten emergency treatment. Slečna, opět s úsměvem, kterej by s klidem mohl hrát hlavní roli v reklamě na Tutti Frutti, mi vřele oznámila, že  v takovém případě musím využít linky 111. Aha. Na druhou stranu, proč by něco mělo bejt jednoduchý, když to může být okořeněný nějakou tou akcí, ne?

Odpoledne, o své pauze, jsem tedy z práce zavolal na linku 111. Zvedla to operátorka, která podle hlasu nikdy v žádné reklamě nehrála (tohle video věnuju specielně Lenibal z Lochnesky – určitě bude vědět, o co gou…) a pravděpodobně by ani hrát nemohla. Zato mi však dala kopu nadějných informací. Ale i tak si mě proklepla, jestli náhodou nejsem dvě vteřiny před infarktem (jak se vám dýchá? potíte se? cítíte slabost v končetinách? máte horečku?) Když jsem slečnu na druhé straně drátu nasytil odpovídajícím množstvím informací, došlo na to, co jsem potřeboval: termín ošetření.

Ten byl stanoven na úterý. S tím, že do druhého dne mi zavolají z určené ordinace a sdělí mi podrobnosti.

A tak jsem promptně spočítal, že budu potřebovat ještě nejmíň balení bonbónků a jednu tubu krémíku.  Tímto okamžikem skončilo to složitý, pak už to nabralo vcelku rychlej chod:

V pátek mi samozřejmě nikdo nezavolal. Ale třeba jsem blbě rozumněl, a místo „they will contact you on your phone within 24 hours“ tam padlo „they will contact you on your phone 24 hours before“, to se mohlo stát. Nepropadám panice.

V sobotu hned z rána cupitám do lékárny a kupuju balení Paracetamolu, Ibuprofenu a Orajelu. S touhle výzbrojí ten víkend snad přežiju. V sobotu večer zjišťuju, že bolest dotčeného zubu už není tak silná.

V něděli pokračuji ve fetovacím rituálu (Íčko po šesti a Párátko po čtyřech hodinách proti sobě) a zaplácávám to mastí. Evidentně to funguje, protože zub bolí míň a míň. Hm.

V pondělí mi samozřejmě nikdo nezavolal. Což mi až zas tak moc nevadí, neboť zub už skoro nebolí a můžu tedy s klidem přestat hrát si na smažku, a jen když jdu ven, používám Orajel – přeci jen ten studenější vzduch ten zoubek lehce irituje.

V úterý už zub neřeším, v tomhle stavu klidně přečkám do vánoc – to už si domluvím opravu zubu v ČR, u své zubařky.

Výsledek?

Geniální.

Britský zdravotnický systém díky svému byrokratickému aparátu ušetřil nejen na výdajích za léčbu mého zubu, ale ušetřil i 214 zlatek v mojí kapse, co by mě ta sranda stála.

Nu vot, charašó. Tak nádo sdělat, tovaryšči.

Reklamy

Rubriky:Nezařazené

1 reply »

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s