Včera jsem se na FB skvěle pobavil u postu, který zveřejnila skupina Češi a Slováci v UK, jehož přeneseným autorem je Roman Vilkovič, a který byl – jako už tradičně – náležitě okomentován. A mě v tu chvíli napadla otázka, která s tím postem nemá vůbec, ale vůbec nic společnýho: proč snaha o vytvoření „česko-slovenských“ novin tady v UK vždycky krachla?

Jasně, asi nejznámější jsou Lochneska a Pohyby – oba komunitní portály existují více, jak pět let a oba nabízejí možnost, jak se dopátrat k odpovědi na otázky, jež si nedokážeme zodpovědět sami. Avšak ani Lochneska, ani Pohyby nenabízejí zpravodajství. Mají tedy určitý skluz v čase, což může být rozhodující v okamžiku, kdy se jedná o citlivá témata – jakým jsou například migranti v Calais. Pokud se ptáte, jak to s dnešním tématem souvisí, pak věřte, že víc, než se může zdát. Ale jako tradičně, můj blog není „jednoduchý“, takže na pospojování na první pohled nesouvisejících částí si musíte počkat.

Osobně se mi líbil blog Standy Hedvíka. Byl přímým konkurentem mého blogu, vznikl pár týdnů poté, co jsem spustil Džungli. A jakkoliv to bude znít divně, a možná i nesmyslně – byl a je to zatím jediný, informačně hodnotný web, se kterým jste se mohli setkat. Popisoval dění ve Velké Británii vlastními slovy a svým pohledem – a to bylo to cenné, co tam měl. Vlastní, originální styl. To, že jsem s jeho názory v mnoha případech nesouhlasil, je zcela nepodstatné – rozlišnost názorů je to, co nás dělá lidmi a co nás diverzifikuje do autonomních originálů. Co naopak bylo super, že Standův blog měl „ksicht“, rukopis. Jenže, Standův blog už není aktivní. Opravdu škoda, R.I.P.

 

Před půl rokem se na scéně objevil projekt pod názvem Ostrovní Listy. Web založili rukou společnou Standa Hedvík a Zdeněk Kudr. Jestli měli i stejně nahozený myšlenky nevím, co však vím s jistotou, že vsadili na (dnes již mrtvou a přežitou) komunitní inzerci, komunitní forum, katalog firem, vyzobávání toho nejlepšího ze Standovo blogu, vsadili na asi deset polí pro inzerci  a kopírovaný bulvár. To vše doprovázela obrovská britská vlajka, kterou měl Standa na svém blogu – oba weby tedy měli stejný „rukopis“, stejný vzhled. Standovo „rady z blogu“ samozřejmě brzy došly, stejně jako došel obsah kopírovaný z Mirroru, Sunu a Daily Mail. Taky došli inzerenti (logicky). Ono i v novinách platí, že tam kde nic není, ani smrt nebere. Přitom se mohou pochlubit vynikající návštěvností – na webu mají cca 350 tisíc unikátních návštěv, což rozhodně není špatné na nový internetový magazín po šesti měsících. Což hodně napovídá o neznalosti, jak efektivně zúročit návštěvu čtenářů na webu – při onom čísle (pokud je pravdivé), jim monetizace obsahu přes Google AdSense mohla přinést docela slušnou částku – pro začátek. K čemuž asi nedošlo (jinak by to neodpískali). Upřímně, žádná škoda, Ostrovní Listy byl fakt docela úlet.

Zhruba někdy v dubnu jsem jsi všiml webu Niesom doma. A po dlouhý době jsem zbystřil: vynořilo se tu najednou „něco“, co si nehrálo na „noviny“, a jelo si to svojí vlastní cestou. Zajímavý, vážně. Hezký a čistý dizajn webu, zajímavá (i když občas kopírovaná) témata. Autorem je Stanko Keszeli a šel se svým webem malinko jinou cestou, než Ostrovní Listy. To mu bývalo mohlo získat hodně bodů. Jenže, z nějakého dost nepochopitelného důvodu i Stanko se vrhnul plnou parou na bulvární témata. Opravdu to nechápu: mohl být jediný v UK s tématy, která jedou mimo main-stream. A on to narve plnou silou na bulvár… No nic, uvidíme, kam to Stano nasměruje.

Pak se na pomyslné scéně objevila Velká Británie. Tedy: mělo se to tvářit jako něco nového, zajímavého a poučného. Takže se na Velké Británii z ničeho nic objevily články z blogu Standy Hedvíka. A obligátní komunitní forum, komunitní inzerce a katalog firem. To vše doplněno blogy čtenářů a důrazným varováním, že obsah webu je přebírán od ČTK a kopírování obsahu je bez souhlasu zakázáno. Což mne upřímně řečeno dost rozbilo – nějak netuším, co by měl kdo od Velké Británie přebírat, když tam jede z poloviny Standův blog a z poloviny bulvár… Tím je přehledně jasné, že  Velká Británie je další pokus Standy Hedvíka na poli česko – slovenských médií pro čtenáře v UK. Jako jasně, snaha se cení. Ale proč si Standa vybral potřetí tu samou cestu a koncept, který mu už dvakrát krachnul? No, to nikdo neví. Osobně si troufnu odhadnout dobu existence magazínu VB asi takto:

A ubral bych ten dovětek „maximálně dva“, protože k těm to Standa se svým projektem asi nedotáhne.

Posledním počinem, který tu vznikl, je projekt Pluscs.net . U prvních článků, který tam šly, jsem zaplesal a řekl si „konečně“. Konečně list, který si nehraje na kopírovače všeho možnýho i nemožnýho. Konečně list, kde se autoři nebojí čtenářům podat svůj názor. Byť pro někoho kontroverzní, ale přesto názor. Konečně médium, jehož plocha nebyla „zasraná“ reklamou na Opal transfer a Transferwise v deseti kopiích, rozházených porůznu po ploše webu. Konečně autoři, kteří mají schopnost posunout daná témata k filozofické úvaze. Jenže…

Jenže pak se jejich témata posunula více vlevo, ke komunistickému vidění světa. Což by možná ani tak nevadilo, kdyby do toho Roman Vilkovič (pravděpodobně zakladatel projektu) nezačal podsouvat svoje osobní, více-méně politické výzvy k protestům, národnímu uvědomění a k pro-reakční aktivitě. Ono když si přečtu některé články, jež jsou na Pluscs (Už toho mají dost, Utečenci, A Británie se změnila a další…), navodí to ve mě dojem, že se nás Pluscs snaží vybudit k nějaké akci, k nějakému protestu, protestnímu pochodu či co. Ale proč? Z jakého důvodu? Hlavně v tom posledním zde zmíněném článku prostě Roman Vilkovič ujel totálně mimo: pokud chce u čtenářů navodit dojem, že nás Britové zneužívají k podřadným pracem za minimální mzdu, rád bych mu touto cestou připomněl, že jsme si VŠICHNI onu cestu vybrali sami. Žádný Brit nám nikdy nedržel pistoli u hlavy se slovy „a teď budeš makat jak barevnej, ty šmejde, a za minimálku…“. A samozřejmě, s tím jde ruku v ruce i další poznatek, který by měl být do redakce Pluscs doručen: v UK žije X tisíc Čechů a Slováků, jejichž mzda je rozhodně vyšší, než zdejší minimální a dalších x desítek tisíc Čechů a Slováků podnikají, se ziskem, který má k minimální mzdě daleko asi stejně, jako já k pěstování novozélandské zeleniny. Kdyby se v redakci Pluscs vzdali naivních, politických komentářů a nechali to čistě na konceptu komentářů, bylo by to super. Protože redaktoři v Pluscs rozhodně hloupí nejsou, to je z publikovaných textů vidět. Jen ta agitace v komunistickém duchu, ta to opravdu sráží na dno.

Pokud vše dnes napsané shrneme do nějakého jednoduššího závěru, bude znít asi takto:

Prostě to neumíme. Máme česko-slovenskou televizi, o které skoro nikdo neví. Noviny ani časopis nemáme, protože to jednak neumíme a jednak na to nikdo z nás nemá prachy. Taky jsme líní a závistiví – představa, že je někdo tak nechutně bohatej, že by mohl vydávat noviny, nebo časopis, nás neskutečně točí. Takhle alespoň můžeme nadávat (a tiše závidět…) Polákům, kteří mají nejen své noviny a obchody, ale dokonce mají polské odbory, polskou autobusovou dopravu a obrovitánskou kamionovou dopravu.

No a posledním povzdechem může být fakt, že vydavatelé pokusů, jež se mají tvářit jako noviny, by už konečně měli pochopit, že 5000 lajků na FB neznamená pět tisíc skutečných a pravidelných čtenářů jejich novin. Protože rozhodujícím bude vždycky jen a jen obsah, který na jejich webu budou mít.

Příště na dnešní úvahu navážu tím, jak „takynoviny“ dokážou zprasit jednoduchá témata a jak nebezpečné může být parazitování na neznámém zdroji – obou chyb se všechna dnes jmenovaná média dopustila v míře vyšší, než by člověk očekával u inteligentně myslící bytosti. Výsledkem bylo asi milion paranoidních postů na téma „imigranti z Afriky nás jedou povraždit“.