Fejsbůk je zdrojem neskutečnýho množství dokonalých příběhů. Třeba jako ten o „otřesném“ zdravotnictví v UK.

Na začátku tohoto hoax byly Topky.sk – médium, který světová organizace novinářů označila za nejspolehlivější a nejobjektivnější noviny v Evropě, čímž se dostali na úroveň konkurenčního Blesku z český kotliny.

Druhou část si pak střihnul Fejsbůk v tradiční rovině neuvěřitelných příběhů.

Blbé na tom je to, že ve zdejší džungli žije hromada pokrytců, jejichž účelem je vycucat zdejší sociálně štědrý systém na krev – pokud bych si dal práci a prošel statistiky WHO, jsem si jistej, že bych došel k poznání, že právě tahle skupina „takynemocnejch“ má v diskusích na Topky.sk, Novinky.cz a Fejsbůku stejnou váhu, jako prd ve větru, ale zato je nejvíc slyšet.

Druhý problém je skryt ve skutečnosti, že oba naše národy, Češi i Slováci, jsme neskutečně rozmazlení. Máme kašel? OK, jdeme k doktorovi, ten nám napíše antibiotika. Máme lehké nachlazení? OK, česko-slovenský zdravotnictví nám nabízí opět antibiotika zdarma. Jsme na to prostě zvyklí – a znáte to, když jezdíte léta autobusem, pak po nějaké době už se vám pěšky chtít nebude.

A má to další efekt: pro rozmazlené čechy a slováky je to dost velké překvapení a nepřekonatelný problém. Místo nenávistného řevu „další!!!!“, jímž nás v našich zemích častují vynervované zdravotní sestry, a místo servilně znějícího „tak co vám zase je…“ od obvoďáka, jenž si přeje maximálně tak to, aby mu pojišťovna zacvakala všechno, co jí naúčtoval a to bez keců a šetření oprávněnosti výkonů, se nám v UK dostává věty „zkuste paracetamol“. No a? To je problém? Pak ho nechápu – protože paracetamol totiž neublíží. Jasně, na zlomenou nohu fakt nezabere, ale já zase nevěřím tomu, jak chudák českej imigrant seděl osm hodin v bolestech a s řevem na Emergency, aniž by si ho někdo všimnul. A pokud to čistě náhodou byla pravda a fakt se to stalo, tak mu řeknu něco, co se mu nebude líbit: tvůj problém. Ona totiž každá situace má řešení. Jen ne každý je schopen se k tomu řešení dopracovat. Už třeba jen proto, že úroveň angličtiny čechů a slováků je podle posledních statistik z Cambridge na varovně tragické úrovni.

Je pravda, že se naše zdravotnictví pyšní systémem propracovaných preventivních programů. Ale není pravda, že je lepší, než to britské. Lékař v prestižní ÚVN v Praze mi do uměle vytvořenýho středního zvukovodu při rutinní kontrole a při rutinním čištění hrábnul tak „citlivě“, že se mě makovice bolela ještě dva dny. V tomtéž „ústavu“, když mi sundavali obvaz ze stehna – jehož část kůže posloužila jako geneticky adaptivní základ pro kožní štěp ušního boltce – tak to udělali tak šetrně a s takovou péčí, že jsem si „uchcal“ do trenek a slzy jsem ani neskrejval, nebylo třeba. Opilá zubařka mi v našem městě přivodila zánět okostice. V době mý puberty nás měl na starosti dorosťák, jehož sklony k alkoholismu a osahávání chlapeckých genitálií, byly všeobecně známé. Zubař, jež nás měl – coby středoškoláky – na starosti, řešil většinu zubních zákroků bez umrtvení – s dovětkem, že „kurva jste chalpi, tak snad něco vydržíte, ne?“ Závodní lékař na naší šachtě ošetřoval řezné rány a podobné „drobnosti“ tekoucí vodou. Na dotaz, zda se odehraje cosi, jako dezinfekce a obvaz, pronášel k pacientům skrze alkoholem nasáklý opar „jste horníci, doprdele. Elita národa! Tak nebuďte princezny“. Vtipný? Nepřijde mi. Stalo se, a nejde to zapomenout. Takže o čem se bavíme?

Tahle debata a tenhle řev totiž vůbec není o úrovni britského zdravotnictví, ale o úrovni naší rozmazlenosti a věčné nespokojenosti.

Kolik těch, kteří na tom Fejsbůku tak strašně brečí, kolik z nich se každý ráno otužuje? Kolik z nich, místo toho aby pořád jen brečeli, si dá každej den sklenici mixovanýho ovoce, aby do sebe nacpali nějaký vitamíny? Kolik z nich chodí pravidelně plavat a do sauny?

Další vtip oné konverzace na Fejsbůku tkví ve faktu, že 99% těch „znalců“ vůbec netuší, jak funguje provoz zdejších GP. V ČR a (pravděpodobně i na Slovensku) je to ýzy – obvoďák dojde k přesvědčení, že vám možná něco je, a tak vás pošle ke specialistovi. Má k tomu tři důvody: za prvé už za vás dostane zaplaceno jen proto, že jste přišli. Za druhé je mu jedno, jestli vám něco je, nebo ne, protože speciální péči ani speciální vyšetření neplatí on, ale pojšťovna. No a za třetí, je to způsob, jak se vás elegantně zbavit.

V UK je to o dost jinak: pokud vás GP pošle ke specialistovi a ten zjistí, že to bylo bezdůvodné, má GP smůlu – NHS Trust mu neproplatí nic a GP ten úkon zacvaká z vlastního rozpočtu. Může se v takovém systému stát, že GP ve snaze ušetřit nepošle pacienta na vyšetření, kterého by se mu mělo dostat, ve snaze „trapně“ ušetřit? Určitě se to může stát, o tom žádná. Ale s tím je spojena i druhá polovina pravdy – a o té ti diskutéři z Fejsbůku neradi mluví:

Opravdu jsem tak strašně nemocný? A pokud ano, dokážu si obhájit svoje právo na ošetření?

Pokud pacient není spokojen s výkony svého dosavadního GP, má plné právo se obrátit na kteréhokoliv jiného. Nevím, jak vy, ale kdybych měl pocit, že se mě můj GP snaží zbavit bez toho, aby se mi adekvátně věnoval, tak bych se slušně a v klidu zeptal, co je takového jednání příčinou. Pokud bych ani poté nebyl spokojen, tak bych jednak šel k jinému GP a druhak bych okamžitě zahájil „complain procedure“ přes NHS – vždyť zejména ve zdravotnictví platí, čím dříve, tím lépe. Z vlastní práce vím dost dobře, že slušné a pravidelné „otravování“ vede k mnohem lepším výsledkům, než hysterickej řev imigranta do telefonu – to většinou vede jen k taktice „tak na ten výsledek si počkáš docela dlouho“…

Tím se dostáváme k několika zásadním poznáním: ti, co anglicky neumí, nebo umí anglicky mizerně, těm může být úplně jedno, v jakém stavu NHS je – vždycky totiž budou odkázaní na pomoc druhých a na laskavost a pochopení personálu (a věřte, že personál NHS se na neanglicky mluvící pacienty určitě maximálně těší). Druhým poznáním je fakt, že stav NHS vadí ve většině případů pouze nám, imigrantům, kteří jsme z našich domovin navyklí na přívaly antibiotik a servilní nezájem obvodních lékařů (kteří jsou motivováni kapitační platbou za pacienta a nikoliv za kvalitu odvedené léčby), což nás ve výsledku činí zranitelnými a citlivými na „prdnutí ve větru“.

Pacientů ve Velké Británii je šestkrát více, než v ČR a desetkrát více, než na Slovensku. Pokud si ti, kteří tak strašně nenávidí zdejší „všechno, co je britské“ (tedy kromě libry a jejího směnného kurzu vůči Euru, nebo české koruně…) uvědomí, že počet špatných a nesvědomitých lékařů v ČR krát šest dá ve výsledku hodně podobný obrázek, jako je ten zdejší, pak možná přestanou „vrtěti psem“ a zprávy z bulváru, kterému je dodávají právě ti věčně nespokojení, neschopní, ublížení a základní angličtinu nezvládající imigranti z UK, dojdou oprávněnému zapomění.

Britské zdravotnictví není o mnoho horší, než to v ČR, nebo na Slovensku. To jen někteří z nás čekají, že jim začnou lítat pečený husy přímo do huby – a je pro ně hrozně nepříjmené zjistit, že to v UK zas až tak jednoduché není a proto si frustraci z vlastní neschopnosti vybíjejí na všem a na všech.

Takže až zase budeme na Fejsbůku brečet, že je tak strašně nefér, jak se na nás britové dívají, tak si vzpomeňte na odkazovanou diskuzi – pokud se takto projevujeme i v běžném životě, není se co divit, že nás domorodci berou tak, jak nás berou.

Můžeme si za to sami.