Menu Úvodní stránka

Přímo, nebo s přestupem?


Věčná otázka: je lepší letět domů s přestupem (za lacino), nebo přímo (dráž)? Neexistuje přesná odpověď, záleží totiž na tom, jak moc chcete ušetřit  a jak moc si věříte.

Každopádně, letět do ČR s přestupem může být – zejména před vánočními svátky a novým rokem – docela slušná možnost, jak ušetřit peníze za letenky – já tímto ušetřil cca 300 liber.

Znáte to pořekadlo, že kdo se bojí, nemá lézt do lesa?

Když se vám náhle na mobilu objeví zpráva, že došlo k úmrtí v rodině, obyčejně může dojít pouze na dvě varianty: buď budete „řvát, jako kráva“ následujícího půl roku, a nebo si uděláte kafe, ubalíte si cigáro, realisticky zhodnotíte danou situaci faktem, že život je svině, která se s nikým mazlit nebude a stejně to čeká nás všechny, takže co…

Zbývalo tedy vyřešit danou situaci vhodně ve vztahu k faktu, že úmrtí dotyčného ve mě nevzbudilo prakticky žádné emoce, a není tedy důvod, proč 3. prosince kupovat letenky za více méně hříšné libry (W6 od £160 ow, EZY od £190 ow, QS dtto a BA £275 ow…). Spoléhal jsem na Eurowings, ale můj oblíbený trip se stopem v Collogne se nekonal, zmizel z nabídky. Byl jsem tedy nucen sáhnout po více exotické variantě.

Na Skytraxu jsem našel vcelku skousnutelnou variantu z LGW přes KBP do PRG s PS aka AUI, celková doba letu 5 hodin (jo, to by šlo…) a cena £160 return. Co to?? Okamžitě jsem začal gůglit reviews, abych zjistil, co že je to za spolek – a i když se v těch recenzích míchaly negativní a pozitivní zhruba ve stejném množství, risknul jsem to.

Letenky koupené, parking na Gatwicku taky. Kafe cestou nebude problém, protože místní „services“ jedou non-stop, takže nezajdu ani hladem, ni žíní. Tak se tedy stalo, že jsem se 5. prosince brzy ráno objevil na Gatwicku.

 

Když jsem den předtím zjišťoval, co že na tom legu vlastně lítá, byl jsem zoufale zklamán. Prostě klasika v podobě hlučné vraždy B737-800.

img_20161205_022515

V databázi jsem sice našel, že den před tím letěl na stejné trase Embraer E190 – a tím jsem ještě nikdy neletěl, takže :-bd ,avšak ona skutečnost vůbec nekorespondovala s danou situací, v níž jsem se nacházel (cesta na smuteční obřad) a proto byl jakýkoliv příliv štěstí zakázán. OK, let’s go, m******s… (tím ovšem nemyslím vás, čtenáře blogu :D )

LGW – KBP – PRG
PS114 / PS080, AUI, B737-8HX / B737-???
LF 95% / 95%

Letiště Gatwick mám rád. Po úpravách, které začaly již v roce 2007 a do nichž vlastník letiště investoval kolem 30 milionů liber, se z Gatwicku stává strašně „user friendly“ letiště: přehledné, a skvěle vypadající. Jako ukázkový detail sem dám fotky z pánské toalety v odletové hale: nevidí se fakt často, aby každý „návštěvník“ měl svůj pisoár, své umyvadlo a svůj fukar…

(fotky budou následovat…)

V onu hodinu bylo všude prázdno – a tady přichází jedna malá rada: pokud budete z Gatwicku odlétat v pozdně nočních, nebo brzkých ranních hodinách, pak vězte, že na odlet musíte skrze příletovou halu a teprve pak zahnout vlevo, na odlety – odletový vchod bývá totiž většinou zavřený. A stejně je dobré vědět, že security hala je také zavřená, a screening se odehrává v hale pro rodiny s dětmi a hendikepované pasažéry. Vše ostatní už je normální: „obchodní uličkou“ k odletovým branám…

Boarding byl docela rychlej – no jak by taky ne, v onu nekřesťanskou hodinu. Měl jsem kliku, že jsme měli se sousedem volnou sedačku uprostřed, takže to byla docela pohoda. Vytlačení od brány načas, odlet taktéž. Takže zatím dobrý.

img_20161205_022831

Po nastoupání do zadané letové hladiny se začalo podávat občerstvení – a i když se jednalo o „národní“ aerolinku, zdarma byla k dispozici pouze pramenitá voda, vše ostatní se platí. Na výběr byli panini, a jakési jiné poživatiny, jejichž původ i chuť mi zůstanou navždy utajeny – vzhledem k tomu, že jsem ještě nikdy předtím nebyl na KBP a tudíž jsem neměl exaktní přehled o umístění toalet, nehodlal jsem riskovat „srací“ závod odnikud nikam s případným výsledkem v mém spodním prádle. Že se moje striktně opatrnické myšlenky vyplácí, jsem seznal zhruba hodinu před přistáním, kdy si přibližně 90% osazenstva letadla usmyslelo, že toalety na zádi jsou fakt tím nejlepším místem, kde strávit zbytek letu. Fakt netuším, jak bych se tam proboxoval v případě nouze. Ovšem panini byly dobré.

Přistání na KBP se odehrálo se třemi přískoky, a hodně, ale fakt hodně ostrým bržděním. Nicméně, i přes sněhový poprašek všude kolem a teplotu -5C jsme v poli neskončili. Celkově je můj dojem neutrální: let z LGW do KBP mne nijak neurazil, ani ve mě nevyvolal bezbřehé nadšení – prostě, docela pohodovej leg, kterej byl narušen snad jen silně jetým interiérem tý rakve. Jen mě během letu zarazilo to, co jsem viděl kdesi v německu (??) – vypadalo to, jako velký, svítící obdélníky a jiný obrazce. A vůbec mi nejde na rozum, co to bylo:

Co to k***a je??

Co to k***a je?? – Vysvětlení jsem našel na fóru Airways.cz , kde mi napověděli, že jsou to skleníky na kytky v Holandsku 😀

Tak to by bylo, polovinu máme za sebou, a teď hurá na druhej poločas.

Letiště v Kyjevě není z mého pohledu ani dobré, ani špatné. Je to prostě… …letiště. Provozovatel KBP si moji nehynoucí přízeň získal instalací kuřáren i v prostoru za bezpečnostní kontrolou.

Transit byl v pohodě, žádná pruda – dokonce i boty mi nechali nazuté! (tento bod si zapamatujte…), byť pohledy příslušníků vojska byly velmi, ale velmi tvrdé, za to by se ani Chuck Norris stydět nemusel.

Naopak zcela neskrývané zhnusení jsem projevil v prostorách kavárny u brány 5, kde mne obsluha požádala o úhradu 4,50 Eur za cuc espresa – nejde mi ani tak o cenu, jako o princip snadné vydirátelnosti cestujících, kteří prostě nemají možnost jít jinam. Zlatá Ruzyně…

Boarding na let do Prahy začal asi načas, nic méně přesně to nevím, krákal jsem v tu dobu přes telefon s máti. Až později mi došlo, že moje sim karta s neomezeným voláním a textováním v rámci EU je mi na Ukrajině fakt na h***o, takže je jasné, že EE ocení oněch cca 30 minut volání příjemným „extra“ poplatkem.

A zde začíná ona sranda. Prostě mám telefon u ucha, a povídám „hele, už začínáme nastupovat, tak se drž, za chvíli jsem doma…“ a v tom jsem zřel, že poté, co do chobotu pustili asi 10, 15 lidí, se dveře do prstu nekompromisně zavřeli. Lehce zmaten jsem zamrkal očima (fakticky to prý dělám…) – co to kurwa je? No a jsa zvyknut na prostředí země, kde je orientace k zákazníkovi na extrémním levelu, šel jsem se zeptat oněch jinochů u pultu, co že se to děje. Na jejich odpověď „ja něgavarju po angličesky“ jsem se nenechal zahanbit a promptně jsem kontroval suchým konstatováním, že „ja něgavarju pa rusky – što sdělat tipjer?“. Tím se uzavřela kapitola vzájemné komunikace mezi mnou a pozemním personálem letiště, neboť ona jazyková bariéra byla hlubší Mariánského příkopu. Takže jsem se sbalil a šel opět do kuřáckého doupěte rozmýšlet nad nespravedlností světa – protože si fakt nepamatuju, která že moje cesta se obešla bez zvláštních příhod…

Co se ovšem musí nechat je to, že AUI velmi rychle přeskládaly lety: na ocet zůstali pasažéři do Paříže a následně do Říma – francouzům sebrali letadlo ve prospěch cestujících do Prahy a italům pro změnu sebrali letadlo ve prospěch těch, co letěli do Paříže. Co se dělo pak, to už netuším, protože už jsme seděli v další vraždě a se zhruba hodinovým zpožděním jsme to valili ku Praze. Co jsem si všiml, nabídka občerstvení byla zhruba stejná, jako na letu z LGW, takže nic, co by překvapilo a nic, co by urazilo. Na Ruzyni s námi opět třískli o ranvej, jako kdyby měla v každé vteřině vypuknout další bitva o Majdan a proto je nezbytné z ranveje vypadnout tím nejrychlejším možným způsobem… Tak, to by bylo – doma je doma, to se nedá svítit 😀

img_20161206_132009

PRG – KBP – LGW
PS808 / PS113 >>> BA857, LF 100%

V zásadě mám jen jeden jedinej problém: občas se mi stane, že si z nějakého důvodu totálně dojebu itinerář, a pak jsem z toho vyvalenej, jak jelen. Přičemž přesně toto se stalo v den odletu zpět, do UK. Z Litvínova jsem odjel do Prahy vlakem, s přesně nastaveným časovým průběhem.

První překvapení mne čekalo v Litvínově na nádraží, kde jsem sobě hodlal zakoupit vlakovou jízdenku z Litvínova přes Teplice v Čechách do Prahy, hlavního nádraží. Když mi paní pokladní oznámila cenu, 189 Kč, nebyl jsem si úplně jistý, zda rozumím správně. Abych ze sebe neudělal trubku, zeptal jsem, kolik by stál příplatek do 1. vozové třídy (no a z tý ceny si odvodím „skutečnou“ cenu základního jízdného, že 😀 ). Cena: 239 Káčé. Neuvěřitelné… Na co si češi pořád stěžují v souvislosti se železniční dopravou? Je s podivem, že při existenci těchto cen osobní železniční doprava v ČR vůbec funguje… „Regína“, která nás vezla z Litvínova do Teplic není až zas tak strašným dopravním prostředkem, jak se o ní tvrdí. Je to prostě motorák, a jede. Jen ta krajina a ty nádražní budovy jsou takové nějaké „chmurné“…

Snad jednu výtku bych měl: souprava rychlíku z Teplic, sestavená s obstarožních vozů. Že se v roce 2016 dočkám na „jedničce“ vozu B-249 z první série, to jsem tedy fakt nečekal. A v takové chvíli začne vadit i zaprasené okno – jakkoliv je pochopitelné, že při množství vozů, které ČD mají, není reálné, aby je udržely v čistém stavu…

Pražské hlavní nádraží prošlo zásadní rekonstrukcí vnitřních prostor – a je to znát. Čisté toalety, množství obchodů, dokonce i lavičky jsem tam viděl! Zjednodušeně, „Hlavák“ se konečně posunul směrem ke kvalitě, kterou známe na západ od hranic ČR. A to je dobře.

A právě zde, na hlavním nádraží v Praze, nastal zásadní obrat mé zpáteční cesty. Neboť právě zde jsem – ze zcela nepochopitelného důvodu – sám sobě pozměnil itinerář. A tak, čekajíc před hlavákem na autobusovou linku AE, držíc poměrně levný kafe a čmudíc Petry v klasickém provedení, jsem si v itineráři UBRAL jednu hodinu, a pokračoval dál ve zcela nesmyslném plánování zbytku cesty: za prvé, abych mohl jet spojem AE na letiště, musím si ho koupit na pokladně ČD, a nikoliv přímo ve voze, jak jsem se celou dobu domníval. Za druhé, je-li odlet ve 1430, tak to prostě nestíhám, když je 1305, a já pořád civím na magistrálu…

Takže jsem zahodil kafe i cigáro, fofrem zasprintoval do metra, céčkem na můstek, áčkem na dejvickou a hurá na bus 119 (1315, šance žije…). Konec hry? Nikoliv: linka 119 už zjevně nejezdí z Dejvické, ale z Veleslavína (No ty p***o, tak to je nářez – 1320). Čas se krátí, nervy se šponují, koule potí. Asi bude veselo.

Stál tam taxík, tak jsem k němu dodusal a povídám „na kopec, a pokud možno rychle, prosím…“. Šofér se na mě podíval a chtěl smlouvat: „No helejte se, já tu jako….“„Fakt mě nezajímá, co tu jako. Jedeme na letiště, za 350. Pro vás dost dobrý rito. Takže se rozhodněte a to dost rychle, letí mi letadlo“… Šofér pochopil, že některé hry mívají ne zcela jasný a předpokládaný průběh, takže nastartoval traktor a jelo se.

Na Ruzyni jsme se objevili ve 1345. Do haly jsem vletěl ve stylu „kdo neuhne mým 70 kilům, má fakt těžkou smůlu“ a pohledem na tabuli jsem se ujistil, že… … (to je jako prdel, či co??) … … (jako kdy že to letí?? 1530??? No tvl, co je to za zmatek?????) … že jsem prostě tragéd.

Takže jsem se už v klidu postavil do fronty asi milionu cestujících, kteří čekali na odbavení do Kyjeva. Bylo to dlouhé… Když jsem se dostal k přepážce odbavení, slečna se podívala na vytištěnou e-letenku, mile se usmála a povídá: „tak, teď musíte támhle dozadu, tam, jak je to červený okýnko, s nápisem Last minute a ČSA, vidíte to?“ —„Nojo, vidím. A co že tam jako budu dělat??“„No, tam vám udělají re-routing, protože linka na Kyjev je zpožděná…“ V onu chvíli jsem se asi pousmál při blahé paměti, jak v Kyjevě AUI zatočily s nebohými cestujícími do Paříže a Říma, a došel poznání, že každá prča má svůj brutální výsledek v Praze – a to jsem ještě netušil, o jak brutální výsledek vlastně šlo…

aui808

Tak jako tak, vítězem jsem byl nakonec já: na přepážce agenta pro AUI se mě zeptali kam letím, takže jsem to na ně vybalil bez přípravy: „původně z Prahy do Kyjeva a pak na Gatwick, ale v tom nějakej zádrhel. Takže vlastně potřebuju kamkoliv do Londýna. Když najdete routing na Gatwick, učiníte mne šťastným. Pokud to bude na Heathrow, sice už nebudu tak šťastný, ale cestu na Gatwick pro auto nějak pořeším. No a pokud mě naroutujete na Luton, nebo Stansted, pak dojdete k poznání, že ten můj ksicht může být ještě o několik pohledů horší…“ Chlapec se zasmál a do ruky mi přistál ticket z PRG na LHR s BA – což v danou chvíli bylo to nejlepší, co mne mohlo potkat. Nemluvě o tom, že BA mám prostě rád…

Z čeho jsem byl nakonec překvapený, je letiště Ruzyně. Vzhled se opravdu mění k lepšímu – pravidelné cestující si změn možná nevšimnou, ale pro občasné cestující jsou ony změny jasně viditelné. A rozhodně je to dobrá cesta. Perfektně jsem se najedl v restauraci Praha, kafe jsem dal na terase téže restaurace a v duchu jsem si říkal, že ona terasa je dost podobná terase hotelu Thistle, z jehož terasy je exceletní pohled na RW09 – jen ty ceny jsou jaksi… no… jiné :))

Vlastně jedinou, skutečně nehezkou kaňkou z celé cesty, byla bezpečnostní prohlídka před vstupem do prostor brány. Měl jsem na sobě svetr, mikinu, tričko, kšandy. Pásek jsem automaticky sundal, prošel rámem a zapípal. Načež mi starší pracovník security takovým tím arogantním tónem řekl: „no, tak si to zopakujte“. Upozornil jsem ho, že mám kšandy, k čemuž se mi dostalo odpovědi, že „to mě fakt nezajímá co máte, nebo nemáte…“. No, a malér byl na světě – jsem totiž osoba silně háklivá na arogantní jedince, a v takovém případě se snažím na hlavu oné arogantní osoby snést „sračky biblických rozměrů“. Takže jsem to zkusil naposledy a zeptal se, jetli by to přeci jen nešlo ručním skenerem? Načež mi týpek odpověděl, „laskavě mi neraďte, jak má dělat svojí práci“. A bylo vymalováno.

„Nevím, proč se chováte, jak se chováte, ale jste perfektní vizitka svýho zaměstnavatele. Nikde v Evropě jsem s něčím podobným neměl problém – protože intelignentní pracovníci security došli asi k závěru, že není třeba prudit, a nechat mě svlíkat do půl těla, když to ruční skener zvládne taky. Ale nic na tom, udělám vám radost, protože podle věku odhaduju, že jste svý vzdělání a lásku k buzeraci načerpal výcvikem v Lidových Milicích.“ (V průběhu proslovu šel dolů svetr, mikina, a kšandy – a dost nasraně jsem s tím vším tříknul do toho koryta, co tam k tomu je…). Načež se mi dostalo výhružky, že budu vyloučen z přepravy – a to mě dostalo…

„Tak to je všechno, co umíte? Vyhrožovat vyloučením z přepravy?? A toho se mám bát??? Vždyť vy ani nejste schopnej si obhájit svůj pracovní postup.To si říkáte chlap??? Všude jinde by se mnou zametli výkladem předpisů a postupů – dodporučili by mi, že pokud se mi to nelíbí, můžu jet třeba autobusem. A nebo zmlknout, podstoupit prohlídku podle jejich uvážení a jít dál. Ale vy? Vy umíte jen vyhrožovat vyločením z přepravy… Jste zbabělec, nic víc…“

K dalšímu už jsem se nedostal, protože si mě vzala do parády starší dáma, která perfektně zklidnila situaci – což bylo asi dost dobrý, protože jsem byl fakt dost rozjetej, a pokračovat ještě chvíli, asi bych vážně nocoval někde na lavičce v parku… Ale i tak jsem na dotaz, proč se onen člověk chová k cestujícím arogantně jako k póvlu, a proč požadavky na nějaký z úkonů nedokáže cestujícímu přednést „normálním“ tónem, se mi stejně dostalo jen pokrčení ramen…

Nakonec jsem tedy skončil v A320 BA, naplněného až po kýlovku. Užil jsem si – pravděpodobně naposledy – občerstvení zdarma, a za necelé tři hoďky jsem zmateně bloudil na Gatwicku na parkovišti, hledajíc svého Soba.

Závěr? AUI nemusí být nutně špatnou volbou – a to i přes fakt, že zpoždění letů je u nich asi dost legendární. Ovšem jejich ceny do asijských destinací jsou v mnoha případech dechberoucí – a stejně tak dechberoucí může být i zrušení, či přesměrování vybraného letu. Servis odpovídá ceně – není to vysloveně low-cost, spíš jsou mezi LC a LCC. Nespornou výhodou však je, že pokud už se něco stane, na rozdíl od LCC se AUI o cestující postará – a to je dobré. U našeho zrušeného letu cestujícímu přede mnou bez problému nabídli hotel na transitu v Kyjevě a další den let do Bangkoku…

Takže: letěl bych s AUI znovu, či nikoliv? Ale jo, asi jo. Vždyť to nakonec byla docela sranda, no ne =))

Reklamy

Rubriky:Pocity

Tagged as:

Roman Petrlík

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: