O prázdninách u nás na petrolce pracovali dva mladí Britové, dvojčata. Tedy, moc na dvojčata nevypadali, ale prý fakt dvojčata jsou – happy father, že tomu všichni věří 😀

toon-1863Jeden z nich byl docela v pohodě, přirozeně inteligentní, pracovitej, měl snahu se učit. Prostě pohoda.  Jeho bratr byl namyšlenej línej fracek, o kterýho vobtáhnout lopatu by bylo vlastně urážkou tý lopaty. Navíc asi moc rozumu nepobral – na shop flooru se klidně posadil na kick-stool, vyndal mobil a telefonoval si se svojí holkou. To, že měl doplňovat regál s limonádama se tak nějak ztratilo „v davu“.

No a tak jsem se mu jednou pokusil vysvětlit, že fakt není dobrý jako na shopu telefonovat, když mobil by u sebe ani mít neměl (company rules), avšak frajer to začal okecávat typicky „britským“ způsobem: tedy hromada sraček a žádnej argument. Ale pozor, to není vše. Na naší petrol station se najde adeptů víc.

Třeba naše store manažerka.

Je perfektní v teorii, má to nastudovaný a dokáže – po zhruba třech hodinách, kdy je zavřená v ofisu – vytvořit nádherný formulář typu „zaznamenal jsi během své směny něco zvláštního?“… Když jsem to viděl poprvý, rozesmál jsem se a označil to za super cartoon. A smál jsem se do okamžiku, než mi manažerka uraženým hlasem oznámila, že to není žádný funy cartón, ale form, kterej prostě budeme ode dneška vyplňovat. Hustý.

V průběhu těch deseti let, co žiju v týhle džungli, jsem potkal spoustu manažerů, jejichž erudice rozhodně nedosahovala takové úrovně, abych je označil za „dobré“ manažery. Nejvíc „takymanažerů“ jsem potkal v Xerox UK, kde jich bylo jak máku na poli. Čím to?

Dle mého názoru za to může zdejší školství, systém, v jakém se zdejší školství nachází. Na jedné straně pomalý úpadek základního školství; není žádným tajemstvím, že dobrých základních škol je málo, zatímco těch průměrných a podprůměrných je víc, než by se chtělo věřit. Obecně známý faktem je, že domorodci mají poměrně slabé všeobecné znalosti (zeměpisné, historické, matematické, fyzikální…), zato však mají excelentní komunikační schopnosti. Typicky si to můžete sami vyzkoušet v praxi – stačí se rodilých Britů zeptat, kde leží Česká Republika. Většinou se Vám dostane odpovědi, že Československo (které již – jen tak mimochodem – zhruba 25 let neexistuje…) leží ve východní Evropě, což není přesné. Logická a správná odpověď má znít „geopoliticky východní Evropa, geograficky Evropa střední“. Pokud to takto Britům vysvětlíte, většinou se budou tvářit dost nechápavě.

Dalším zásadním problémem je to, že mladí britové nemají zájem o práci po střední škole – jejich snem je absolvovat školu vysokou, a být dobře placeným manažerem. To, jak se v UK „plýtvá“ manažerskými posty, lze dobře demonstrovat právě na naší čerpací stanici, která patří pod CO-OP: máme store manažera, team manažera, 3 team leadery (já jsem 4. v tréninku…) a 5 „běžných“ zaměstnanců. Celkem je nás na „place“ 11. Jednoduchými počty dojdeme k výsledku, že na tak malém provozu, kde je 11 lidí celkem, je 40% lidí s vyšší, nebo manažerskou funkcí. Docela funny stav, řekl bych 😀

Dalším průserem je fakt, že většina vysokých škol vezme „cokoliv“, co má grant, nebo studentskou půjčku. Jde totiž o prachy, tudíž o živobytí mnoha manažerů oněch vysokých škol (a kruh se pomalu uzavírá). Vysoká škola, která si může dopřát luxusu typu „školné zdarma“, si samozřejmě bude velmi pečlivě vybírat, koho na svoji akademickou půdu přijme, neboť nemá zapotřebí kazit si dojem a reputaci tím, že přijme za studenta každé jelito, které projde dveřma univerzity (a ještě za něj zaplatí školné z dotací skrze fond, či nevládní/vládní instituci…). Privátní vysoké školy jsou na tom přesně opačně: mají zájem přijmout co nejvíce studentů a naplnit kapsy menežmentu odpovídajícím obnosem – podle informací z tisku má děkan naší univerzity plat 300 kilo ročně, na to prostě musí někdo přispět. A jsem si jistý, že i když jiné university asi tak štědré nejsou, určitě se jejich manažeři nemají špatně.

A tím se dostávám zpět k původní myšlence, že UK je zemí zaslíbenou všem možným i nemožným manažerským pozicím. Kdysi, když jsem ještě pracoval pro Bay Cleaning Solution (mimochodem, o té firmě také napíšu, to byl super zážitek, který skončil u Employment tribunal…), tak jsem byl manažerem pobočky, který měl dva podřízené, a smetákem jsem se oháněl 6 dní v tejdnu stejně, jako ostatní. Z legrace, ale vážným tónem jsem se před brity tituloval „manažerem smetáku a úklidových pomůcek“ 😀

Možná by nebylo od věci, kdyby se tu dětem už od primary school tak nějak vysvětlovalo, že ne každý může být manažerem – prostě to tak je. A že i normální profese můžou bejt zajímavý, když to člověka baví.

Na druhou stranu, celá tahle parodie na manažery v UK hraje do karet nám, imigrantům. Protože až dojde na „no deal“ Brexit (a já tipuju 80%, že právě no deal bude to, co nás v březnu 2019 čeká…), pak tuhle zemi budeme držet nad vodou my, imigranti. My, co dřeme jak hovada za mzdy lehce nad minimálkou, aby bylo z čeho zaplatit tu hromadu manažerů kolem nás. A jsem si jistej, že oni si to moc dobře uvědomujou.

A mimochodem: tipuju, že po Brexitu nastane zvyšování mezd u nejnižších pracovních pozic bez ohledu na MNW stanovenou vládou. Firmy si totiž budou chtít ty skutečný imigranty-dříče udržet za jakoukoliv cenu, protože po Brexitu jich bude docela nedostatek.

Takže možná nás čekaj světlý zítřky i bez manažerský funkce.

To není zas tak blbá představa 😀